Relaxace koncertem

Jednou z relaxačních aktivit, jež může člověku udělat dobře na duchu, je i takový koncert.

Předem podotýkám, že může, protože i opak by mohl být pravdou. Snad více než kdekoliv jinde je totiž třeba položit si zavčasu otázku, co člověk od takového koncertu očekává, a následně je podle toho, k čemu se člověk dobral, také třeba konat.

Protože není koncert jako koncert. A jestliže v nejednom uměleckém oboru jsou nuance často natolik zanedbatelnými, že se dá s rozdíly vcelku snadno smířit, v oblasti hudby je tomu výrazně jinak.

Vždyť si vezměte, jakého odpočinutí se dostane třeba důstojnému pánovi ve fraku s jeho elegantní chotí v nejlepších letech, ocitnou-li se tito na koncertě hardrockovém, heavymetalovém nebo obdobném, jenž spíše než sérii tónů lahodících uchu připomíná továrnu plnou strojů v době, kdy se musí narychlo splnit plán.

Nebo nakolik si odpočine jedinec z řad omladiny s pestrobarevným kohoutem na hlavě, ověšený řetězy a prošpikovaný kovovými ozdůbkami, zví-li už příliš pozdě, že na pódiu před postarším publikem zazní nokturno z díla dávno na věčnosti dlícího mistra.

Potěšen nebude senior, očekávající prezentaci středověkých chorálů, což si odvodil od názvu hudebního tělesa Katapult, ani mladík, jenž si splete pojmy „šprajcl se“ a Šporcl. Ne nutně mohou být ukojena očekávání ochránce šumavských hvozdů, jenž půjde poslouchat nějaké šumaře, stejně jako chovatele drobných hlodavců, jenž vyrazí na Vladimíra Mišíka. A dost rozporuplnou může být třeba i reakce šatnářky při koncertu skupiny Kabát nebo příslušníka řecké komunity vyrazivšího na Olympic.

Prostě koncert může člověku dodat nové chuti do života, může mu dopřát umělecké formy odpočinku, relaxace, ovšem může tomu být i zcela naopak.

A proto dříve, než se odeberete na koncert, důkladně se zamyslete. Protože hrozí-li vám třeba ze všedního života infarkt, mohla by se vám klidně stát i Osudová osudovou.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.