Intoxikace přírodními látkami

V současnosti stále více lidí preferuje ryze přírodní formu léčiv. Tyto látky rostlinného původu se vyznačují velkou spoustou výhod, nicméně jsou s nimi spojeny i některé specifické rizika. Lidé si často toto nebezpečí ani nepřipouští anebo o něm vůbec neví. Dané osoby překračují doporučenou denní dávku hlavě proto, aby zvýšili účinek tohoto léčiva na maximum. Tímto svým počínáním spíše si ubližují. Zvětšující se počet lidí se mylně doposud domnívá, že vše co má přírodní povahu, nemůže ve vyšší koncentraci uškodit. Opak je pravdou. Nežli se člověk odhodlá k této léčebné terapii, měl by se nejprve poradit s kvalifikovaným odborníkem. Může to být nejenom farmaceut, ale i praktický lékař či specialista. Absolutně většina čistě přírodních látek vyniká krom velmi blahodárného působení na lidský organismus také jistým vedlejším efektem. Ten se zpravidla projevuje různou škálou intenzity. Z tohoto důvodu by měli dbát zvýšené ostražitosti zejména citlivější jedinci, děti, senioři, těhotné ženy a kojící matky.

Ve skutečnosti se dá zkrátka hovořit o dvou standardních typech nežádoucích příznaků. Původcem prvního druhu je ve své podstatě vlastní toxicita jednotlivých látek obsažených v konkrétním přírodním preparátu. To však je ve velké míře závislé také na velikosti dávky a frekvenci podání. Výrazně se na tom podepisuje určitá úroveň vnímavosti jedince. Jestliže to člověk přežene s velice účinnými přírodními medikamenty, pak se u něj vždy dostaví takzvané toxické projevy. Druhotně se může objevit přehnaná až nepřiměřená reakce imunitního systému na podané látky obsažené v přírodním produktu.

Oblast nepříznivých projevů jednotlivých léčivých rostlin je značně složitá. Zatím se dle provedených výzkumů nepodařilo probádat všechny složky. Navíc vše komplikuje fakt, že obsah významných složek se reálně mění. Záleží také na způsobu užívání těchto látek. V dnešním uspěchaném světě se stále častěji využívají synteticky připravované přírodní léčiva.

Obecně o nejběžnější rostlině a její toxicitě

Jednou takovou léčivou rostlinkou je i šalvěj lékařská. Jedná se o silně aromatickou léčivku z čeledi hluchavkovitých. Pro léčebné účely se využívá jak nať, tak i listy. Tyto zmíněné části rostliny se používají v čerstvém stavu, tak i v sušené podobě. Nejenom že obsahují vitamíny skupiny B, estrogenní hormony, silice a třísloviny, ale i organické kyseliny a jiné látky. Ze šalvěje se vyrábí různé vysoce účinné produkty, mezi něž se řadí tinktura, esenciální olej a sérum. Oblíbené jsou i šalvějové čaje či sirupy. Tuto rostlinku lze všestranně využívat. Šalvěj se v zásadě vyznačuje protinadýmacími, protistresovými a protibakteriálními účinky. Dále je dobrá na průjmy a podporuje chuť k jídlu. Tato bylinka zklidňuje bolest v krku. Podává se při nachlazení, nemoci ledvin, gynekologických zánětech a jiných zdravotních obtížích.

V této rostlince se ukrývá éterický olej zvaný thujon, který působí v lidském těle toxicky. To se samozřejmě u člověka projevuje na venek nesoustředěnosti a pocitem zmatenosti. Mezi další projevy patří tradičně motání hlavy, závažnější poruchy vnímání, náhlé a nijak neovlivnitelné stahy svalů. Lidé mohou být však úplně v klidu, protože v této rostlině se nachází nepatrné množství tohoto neurotoxického jedu. Pokud by k otravě přece jenom došlo, musel by dotyčný do sebe dostat extrémní dávku tohoto přírodního toxinu. Odborníci pro jistotu varují před delším užíváním této byliny. Její uživatelé by neměli překračovat doporučenou denní dávku.

Všeobecně o pokladu využívající po dlouhá tisíciletí a jeho toxicitě

Za zmínku stojí také ženšen. Tento vyhlášený a starobylý všelék se řadí do skupiny exotických léčivek, jež pochází z unikátního subregionu asijského kontinentu. Tato rostlina zaujímá přední příčku tradiční čínské a tibetské medicíny. Jde o druh z čeledi aralkovitých, který dorůstá průměrně výšky přes půl metru. V léčitelství se využívá hlavně kořen. Tato část rostliny se nejprve důkladně zbaví nečistot a poté se sušší venku na slunci, díky tomuto způsobu zpracování získává specifickou bílou barvu. Kořen ženšenu prochází obvykle další technologickou úpravou, která trvá několik hodin. Především se umisťuje do mohutnějších kádí a v nich probíhají pařící pochody. Dochází zde zčásti k hydrolýze účinných saponinů a postupné karamelizaci. Výsledkem je pak červený ženšen s typickým aroma a jedinečnou sklovitou konzistencí. Ten se nechá dokonale vysušit. Tento produkt se může skladovat i několik let.

Lidé využívají také plody ženšenu, jejž se charakterizují červeným zbarvením a přirozeným šťavnatým vnitřkem. Skvělé jsou i listy, které lze konzumovat v čerstvém stavu anebo z nich se dá připravit lahodné čaje. Například ze sušených listů se vyrábí i jiné výtečné produkty. Producenti ženšenových preparátů dodávají na trh jak drogu v podobě kořene, tak i ženšenové léčivé přípravky (sirupy, extrakty a pilulky). Pokud si lidé tuto bylinku pěstují doma na své zahrádce, pak si mohou z ní zhotovit vlastní medicínu (mastičky, tinktury či jemný prášek).

Ženšenu se právem přisuzuje velká spousta prospěšných účinků. Tato rostlina obsahuje širokou škálu léčivých látek. Ty velice pozitivně působí na lidský organismus. Vyzdvihnout lze několik účinných složek (antioxidanty, saponiny, peptidy a polysacharidy), které mají příznivý vliv na oběhový systém, imunitu, centrální nervovou soustavu, cévy a metabolismus. Ženšen se také často využívá k léčbě cukrovky, vyčerpanosti, únavy či slabosti. V neposlední řadě také ženšenové produkty báječně zlepšují psychiku a fyzickou aktivitu jedince.

U každého produktu z vysoce účinné ženšenové řady je uvedeno přesné dávkování, které by nikdo jenom tak neměl porušovat. Pokud dojde k předávkování, člověka může postihnout zvýšený krevní tlak, porucha spánku, amence, stav napětí a neklidu. Potrápit jej mohou také závažnější psychické poruchy a trávicí potíže. Při delší užívání může se u jedince objevit kromě již uvedených příznaků také bolest hlavy a kolísavý krevní tlak. Pokud jde o ženy, tak ty se nevyhnout poruchám menstruačního cyklu. V případě že někdo mimo tohoto přírodního preparátu užívá ještě další léčivé medikamenty, potom může očekávat jejich sníženou účinnost.

Obecné informace o nejstarší rostlině a její toxicitě

Jinan dvoulaločný neboli ginkgo biloba je proslulý strom, který dosahuje běžně výšky až čtyřiceti metrů. Tato dlouhověká rostlina s pravidelnou korunou se pyšní řapíkatými listy s unikátní vějířovitou podobou a jasným zeleným zbarvením. Ty se používají v medicíně, tak i s oblibou ve farmaceutickém průmyslu. Z listů se připravují odvary, tinktury a čaje. Skvělé jsou také jinanová vína, kapičky a potravinové doplňky ve formě tablet či kapslí.

Listy ginkgo biloba obsahují především biologicky aktivní látky, k těm nejvýznamnějším se řadí glykosidy. Jedná se o přírodní organické sloučeniny. Zde je zastoupen v určité koncentraci ginkgolidl. Součástí listu jsou i biotlavony, fenoly, organické kyseliny a laktony. V některých případech se používají i plody. Tato část rostliny disponuje minerálními prvky, biotlavony a klasickými mastnými kyselinami.

Produkty ginkgo biloba dokážou zmírnit nepříjemné projevy menopauzy. Dále se tyto přípravky užívají např. při osteoporóze, závratích, otocích mozku, degenerativních očních chorobách, srdeční arytmii, nemocech kloubů a jejich případných zánětech. Účinné složky tohoto preparátu mají pozitivní vliv také na astmatiky a pacienty s Alzheimerovou chorobou.

U přecitlivělých jedinců se mohou dostavit nepatrné zdravotní problémy. Dejme tomu, že jde o bolest hlavy, nedostatečné vyprazdňování tuhé stolice, nepříjemný pocit v žaludku a motolici.

Konzumovat by se však neměli semena v čerstvém stavu, která navozují otravu. Ta se většinou projevuje pocitem ztíženého dýchání, zpomalení rytmu srdeční činnosti, křečovými stavy, ve vážných situacích může nastat bezvědomí. V tomto případě není výjimkou ani smrt. Opomenout nelze ani dermatitické postižení kůže, což je fakticky mírnější symptom intoxikace.