Šťastný to okamžik

Muž ležel na zádech a s toliko lehce pootevřenýma očima tiše sténal, pokoušeje se o pohyby, jež však byly jen omezenými, protože jeho prostřední část těla byla sevřenou jako v kleštích. Ležel a tiše pohekával.

Žena se nad ním zatím za vteřinu od vteřiny rychlejšího oddechování věnovala rytmickým pohybům. Nahoru, dolů. Nahoru, dolů. Nahoru, dolů, nahoru,… Pořád dokola. Až jí z toho tvář pokryl ruměnec.

Žádný z nich však nepomýšlel na nic jiného, než na to jediné, čemu se tu nyní oddávali. Žádný z nich netoužil ani po krátké přestávce

Nahoru, dolů,… I muž, cítíce se nyní už poněkud uvolněný, se pokusil o nějaké ty pohyby, ovšem jak už zmíněno, měl tam dole poněkud omezené manévrovací možnosti.

Z obou se řinul pot, z úst obou se linuly v pravidelném rytmu vzdechy.

Ještě že tu nejsou děti. Ještě že odešly do kina dříve, než se tu stalo to, co se stalo. Protože by to nechápaly a kdo ví, jakou by byla jejich reakce na toto nezvyklé počínání tatínka a maminky.

Nahoru a dolů, nahoru a dolů. 

„Můžu už?“ vyklouzlo muži tiše z úst. Tiše, doufaje, že odpověď bude kladnou. „Ještě chvíli, miláčku,“ byla ženina reakce, „ještě chvíli vydrž. Ještě trochu, ještě, ještě,… Už.“

Muž si hlasitě vydechl a s úlevou ustrnul na okamžik v nehybnosti. Užíval si tento slastný okamžik, jako by nebylo ničeho příjemnějšího na světě. Jak jenom se nemohl dočkat této vteřiny, kdy mu bude tak blaženě. 

I ženin dech se v klidu pozvolna vracel k normálu. „Jak je, miláčku?“

Odpovědí jí byl úsměv. „Miluji tě. Miluji, miluji, miluji.“ Ani slovy nemohl popsat, co v tomto okamžiku ke svému protějšku cítil.

Nadlouho tu pak spočinuli sobě nablízku a vychutnávali si své štěstí. Než u dveří zazvonil zvonek. 

Musela tam jít. Za dveřmi domu stála sanitka a dvojici mužů s nosítky bylo třeba ukázat cestu ke garáži. Tam, kde na betonové podlaze ležel muž. Ten, jenž před opravou tak nešikovně nadzvedl auto, že se na něj toto následně z podpěry sesunulo a uvěznilo jej v pozici na zádech pod sebou. Ten, jehož manželka naštěstí včas našla a z trýznivého sevření osvobodila. Ještě že se zavčasu naučila používat mechanický hever.