Darování kousku sebe

Nedávno nám tu ve Vzkazníčku zazněl dotaz stran darování krevní plasmy. Dotaz z řádu těch, při kterém se nemohu zbavit pocitu, že si někdo spíše chce, nebo v tomto případě snad i naléhavě potřebuje, přivydělat nějaký ten peníz. 

Což ale rozhodně nevnímejte jako jakoukoliv výtku, protože naše společnost je na penězích postavená a nelze se (dost možná i s trochou zlomyslnosti řečeno) nikomu divit, že má-li hradit v péči o svou maličkost kde co, regulačním poplatkem počínaje, doplatky za léky a kdeco pokračuje až platbami za pobyt v nemocnici a nejednou nejasné nadstandarty konče, to vše navíc provázené almužnou zvanou nemocenská, chce si též recipročně něco urvat. Nejsem jiný a vy zřejmě též, byť ne vždy právě v tomto oboru. A když už je ničím nenahraditelná plasma natolik potřebnou pro výrobu léků a je jí nejen v našich končinách nedostatek, proč nevyužít příležitosti, máme-li na to zdraví a žaludek? 

Nejsem odborníkem na slovo vzatým, ba jsem neodborníkem na slovo nevzatým. Číst a přemýšlet nad přečteným však umím a proto bych si zde pro zmíněnou tazatelku a dost možná nejen pro ni dovolil shromáždit to zřejmě nejpodstatnější, co by bylo záhodno o tomto počinu vědět a co je volně přístupné laické veřejnosti.

Co dělat před odběrem plazmy

Předně tedy uveďme, abychom již zkraje odradili už předem zjevně neúspěšné adepty tohoto počinu, že dárce musí být ve věku osmnácti až pětašedesáti let a tělesné hmotnosti nad 50 kilogramů, s kvalitními a dobře dostupnými žilami, jenž je ochoten a schopen zříci se v předvečer odběru tučných jídel a alkoholu a vpravit do sebe zvýšené množství tekutin, tedy jeden až půldruhého litru. Dieta by měla být držena řádově čtrnáct až šestnáct hodin před odběrem samotným; v této době se musí člověk vyvarovat mléčných a masných výrobků, čokolády, ořechů, sladkého tukového pečiva a alkoholu a oddat se naopak nápojům typu minerálky, čaje, džusu či ovocné šťávy a před odběrem si pak dopřát lehkou netučnou snídani.

K odběru se je třeba dostavit s občanským průkazem, cestovním pasem, respektive řidičským průkazem. Dárce absolvuje v případě své první návštěvy registraci, dále měření tlaku, tepu a teploty, ze vzorku krve se provede vyšetření krevního obrazu. Následují vyšetření na HIV, hepatitidu (žloutenku), syfilis, IGg a CB a posouzení zdravotního stavu lékařem.

V případě úspěšného absolvování těchto procedur následuje vlastní odběr plasmy, trvající řádově pětačtyřicet minut, a alespoň čtvrthodina na poodběrové občerstvení.

Průběh odběru

V průběhu odběru je odebrána jedním místem vpichu samotná plasma, udává se mezi 650 až 880 mililitry v závislosti na hmotnosti dárce. Krvinky jsou pak vráceny zpět do krevního oběhu dárce, což zajišťuje rychlejší regeneraci než v případě odběru krve a plasmu tak lze darovat maximálně jednou za čtrnáct dní v množství nepřekračujícím pětadvacet litrů ročně. Samozřejmě v závislosti na konstituci a předpokladech dárce. Rizika při odběru samotném jsou minimální a spočívají jednak v možnosti vzniku hematomu v místě vpichu, jednak v občasné možnosti nevolnosti až kolapsu zejména u osob před odběrem hladovějících a dehydrovaných. 

Po odběru by se pak dárce měl vyvarovat vyšší fyzické námahy a neměl by vykonávat raději ani činnost vyžadující zvýšenou pozornost, a to minimálně po dobu dvanácti hodin.

A pak již slíbená odměna. U různé inzerce se liší, zpravidla udávaným číslem je 400 Kč. Přičemž však u českobudějovické firmy, již zde z důvodu potenciální nežádoucí skryté reklamy neuvedu, se, zřejmě v zájmu vyloučení potenciálně rizikových dárců, jak je tomu vlastně i u bezplatného dárcovství krve, vyplácí při prvním odběru toliko „neatraktivní“ stokoruna a odměna pak vzroste až při odběrech dalších. 

Každopádně se tímto způsobem nedá zbohatnout a vzhledem k časové a další náročnosti je odměna vlastně spíše symbolickou. Ovšem buďme rádi aspoň za to. 

A znovu připomínám: Nežehrejme na ty, kdo si takhle „narejžují“ na strádání jiných. Už dávno přece víme, že i zdraví je v první řadě kšeft. A proč by tomu právě u tohoto kousku z nás mělo být jinak?