Sebeobrana
Žije-li člověk v (jak se říká hezky česky) vyloučené lokalitě, potřebuje ke svojí sebeobraně hlavně svaly, případně nějakou tu adekvátní zbroj. Ovšem člověku z vyloučené lokality stejně jako člověku nevyloučenému nehrozí nebezpečenství jen ze strany nekalých živlů lidských, a tak si tento toliko s výše zmíněným nevystačí. Potřebuje i obranyschopnost docela jiného rázu.
A sice obranyschopnost zvanou imunitní systém, tedy imunitu vůči mikroorganismům a jiným nepříjemným vlivům prostředí.
A jak že této docílit?
Cestou k úspěchu může být leccos. Protože imunitu máme sice do značné míry vrozenou, ovšem dědičnost ani zdaleka není vším.
Protože správnému fungování imunity napomáhá kupříkladu sport, téma, jehož nekonečné omílání je nejednou stejně efektivní jako hrách házený na zeď. Protože víme o tom snad všichni, jenže ta praxe…
Pak tu máme třeba i otužování s jeho vlastně stejným kamenem úrazu. Protože jistě, být otužilým je skvělé, jenže když doma za pecí je tak příjemně…
A pak je tu i třeba téma, kde jsme naopak nejednou přímo opačnými „extremisty“. Protože k trénování imunity je žádoucí i určitá míra „špíny“ kolem nás. Tedy něco, co motivuje tělo k udržování imunity ve stavu bdělosti. Což ale neznamená, že bychom se v zájmu imunity neměli mýt a naopak měli žít v bytě plně srovnatelném s chlívkem plným vepřů.
Co je dobré pro imunitu
A pro dobrou imunitu je žádoucí i správné stravování se. Tedy strava pestrá, s dostatkem „zeleně“. Protože třeba ovoce a zelenina posílí svým obsahem vitamínů a vlákniny a navíc se po ní jako bonus nepřibývá na rozdíl třeba od sádla či cukru tolik na váze. Bílkoviny a tuky pak není třeba doplňovat jen ve formě „tlustého“ masa, klidně se lze spokojit i s masy drůbežími, rybími či nějakou jejich luštěninovou náhradou. A samozřejmě je vždy lepší se nepřejídat a „uďobávat“ raději častěji během dne než se po jediném večerním chodu cítit jako kdysi drůbež chovaná pro sádlo a nacpávaná proti své vůli až k prasknutí. O kultuře stolování ani nemluvě.
Jen tak má jeden naději, že neulehne třeba ve chvíli, kdy na něj někde někdo kýchne či prskne. A je záhodno na sobě zapracovat. Třeba už jen proto, že nemocenská není v posledních letech úkazem z rodu těch příjemných.