Vzteklina

Puťa, puťa, ná pi pi, ččč, k noze! Pokud nám na toto přiběhne hejno slepic, kočka nebo vlastní pes, je to prima. Ovšem pokud je tímto a nejen tímto přilákáno zvíře jiné, zejména pak divoce žijící, měli bychom se mít na pozoru.

A netýká se to jen pověstných lišek. Takové zvíře by se s námi totiž kamarádit nemělo, a činí-li tak, spíše než družná povaha bude na vině vzteklina.

Jak se vzteklina projevuje

Vzteklina, virové onemocnění centrálního nervového systému všech teplokrevných živočichů přenášené slinami a tedy hlavně pokousáním šelmami nebo letouny. Onemocnění, při němž dochází u postiženého jedince ke změnám chování, zvýšené dráždivosti, agresivitě, parézám a paralýzám. Onemocnění, jež neléčené končí takřka vždy smrtí, čemuž se dá zabránit jedině včasným očkováním, a to i u osob čerstvě infikovaných, u nichž díky tomuto nepostupují viry do mozku a vzteklina tudíž nepropukne. Onemocnění, na něž umírá ročně přes pětapadesát tisíc lidí.

Původce infekce

Zdrojem infekce jsou RNA viry  z rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdovirida. Díky velké odolnosti dokáží tyto viry přežít v suchu i chladu až několik měsíců, v uhynulém těle i několik týdnů, vadí jim sluneční záření a různé dezinfekční prostředky, včetně horké vody nebo ohně.

Výskyt

Se vzteklinou se můžeme setkat prakticky kdekoliv na světě, naše země však již pár let tuto nemoc nezaznamenala. Ve městech jsou jejími hlavními přenašeči psi, v lesích volně žijící zvířata. Psi nemoc šíří zejména v Asii a Africe, ovšem i jinde po světě, ostatní tvorové, ti divoce žijící, v místě svého výskytu. Lišky obecné ji přenášejí hlavně v Evropě, Asii a Severní Americe, lišky polární za sevením polárním kruhem, divoce a polodivoce žijící kočky v místě svého výskytu, psíci mývalovití na Dálném východě, v Mongolsku, Koreji a na severu Číny, ovšem i ve Východní Evropě v Pobaltí, skunkové na východě USA a v Ontariu, mývalové severní na východním pobřeží USA, netopýři a upíři leckde po světě, vlci nikoliv u babičky, ale na Aljašce, v Rusku a Mongolsku. Jen málokdy a nanejvýš lehce se vzteknou ptáci a člověk ji od nich údajně ještě nikdy nedostal.

Průběh vztekliny

Když přenašeč někoho pokouše, je inkubační doba u zvířat v průměru dva až čtyři týdny, v závislosti na množství a typu viru, lokalizaci poranění a vnímavosti. Poté náš malý cestovatel putuje do slinných žláz, rohovky a parenchymatózních orgánů, virus se ve svalovině v místě pokousání částečně pomnoží a šíří se nervovými dráhami do centrální nervové soustavy, tam se výrazně zmnoží, způsobí nehnisavou meningoencefalitidu a dojde ke klinickým příznakům.

U zvířat jsou těmito zuřivá forma, následně excitační alias zuřivá forma a nakonec paralytické stádium; přičemž však může dojít i k formě tiché bez agresivity, a dále formě atypické, abortivní, recidivní nebo smíšené.

Příznaky

U lidí pak inkubace trvá deset dní až půl roku a projevy nemoci jsou absence strachu, zuřivost, bolest při použití motorického svalstva, nadměrná produkce slin, křeče, nadměrná vzrušivost a další poruchy osobnosti. Smrt pak nastává v kómatu za současné paralýzy všech svalů.

Léčba

Léčba sestává primárně z očkování, byl-li člověk pokousán infikovaným nebo nenalezeným tvorem, a to čím dříve, tím lépe, nejlépe do týdne. V současnosti se používá jedna dávka séra a pět dávek vakcíny. A toto očkování ze zákona nemůže člověk v našich končinách odmítnout.

Takže být pokousán vzteklým zvířetem a dostat vzteklinu, to je vážně k vzteku.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.