K lékaři pro bacily

„Tak maminko a příští týden vás čekám s Kubíkem v poradně. Máme hodiny stále úterý až čtvrtek od deseti do dvanácti. Od té doby, co jste chodili s Jeníkem se nic nezměnilo.“, loučila se se mnou naše pediatrička, která nás navštívila po návratu z porodnice. Poctivě jsem si zapsala do kalendáře naši novou povinnost a věnovala jsem se dětem a všemu potřebnému.

Ale v noci, při krmení divé zvěře, jsem se vrátila zpět do doby, kdy byl starší syn maličký a my docházeli na povinné prohlídky. Čekárna naší pediatričky má dvě části – větší se židlemi, odkládacími „stolky“ (takové ty hezké skříňky s odkládacím prostorem navrchu, kde můžete svlékat menší děti), věšáky, hračkami, květinami, nástěnkami. Menší, s dvěma skříňkami na převlékání dětí, stolečkem na hraní, 2 židlemi, kartotékou – ve tvaru nudle. 

Do věku šesti týdnů jsem více méně žádná „pravidla“ neřešila, neboť jsem automaticky vcházela do té menší čekárny a byli jsme „odbaveni“ přednostně. Ale po ukončení šestinedělí jsem se začala zajímat o to, co bude dál.

Takže pravidla byla vcelku jasná:
– absolutní přednost mají miminka do věku 6 týdnů
– kojenci a batolata od 6 týdnů do 3 let čekají v pořadí, v jakém přijdou (pokud lékař neurčí jinak)
– nemocní, kteří setrvají v čekárně z doby před poradnou (8-10 se ordinuje pro nemocné, 10-12 poradna pro kojence a batolata), by se měli přemístit před čekárnu (je tam také možnost se posadit) s tím, že budou odbaveni co nejdříve

Systém mi přišel nastavený vcelku logicky. Jen do té doby, než jsem zjistila, že si každá maminka vysvětluje pravidla tak, jak se jí to hodí. Ve velké čekárně se scházeli zdraví i nemocní, stejně tak přednostního přijetí u lékařky se dožadovaly maminky s dětmi viditelně staršími než 6 týdnů.
Z každé návštěvy jsem měla již dopředu obavy, neboť jsme si pravidelně odnášeli domů nějaký ten bacil – buď syn nebo já! A nebylo obrany! Velké obavy jsem měla zvláště v době, kdy jsme očkovali! Naštěstí se postupně naše návštěvy značně omezily, až jsme docházeli do ordinace opravdu velmi sporadicky, díky tomu, že syn marodil velmi, velmi výjimečně.

Maminka Eva, dcery Eliška (5) a Anežka (3):
Máme báječnou dětskou lékařku. Shodnu se s ní na většině věcí kolem dětí. Holčičky ji mají rády, návštěvy u ní se v případě potřeby neobávají. Ale co mě vážně trápí je to, že nemá oddělené čekárny pro zdravé a nemocné. Řeším to zvláště v době, kdy si jdeme pro povinné očkování. Snažila jsem se to s lékařkou probrat, ale se zlou jsem se potázala. Byla na mě poprvé v životě velmi odměřená až zlá! Doporučila mi, v případě že jsem nespokojená, změnit pediatra! Což mi přišla až nepřiměřená reakce vzhledem k tomu, že jsem se pouze zeptala…

A historie se opakuje. V době šestinedělí jsme se „drze“ nacpali do malé čekárny a byli většinou přednostně odbaveni. Ale co nás čeká při další kontrole, to vážně netuším. Opět budu za „prudící“ matku, která požaduje dodržování nastavených pravidel? Asi ano! Neboť to nebudou ostatní maminky, ale já a moje rodina, kdo bude muset pečovat o maroda a nejlépe si domů přinese pomyslný bacilový štafetový kolík a podělí se o něj společně a nerozdílně následujících několik týdnů!

Jak je tomu u vás? Má váš pediatr oddělené hodiny pro zdravé a nemocné? Nebo jako u nás pro batolata do 3 let věku a starší pacienty? Jak byste to například řešili vy? Máte nějaké návrhy?