Jasný případ

„Domnívám se, že je to naprosto jasný případ, vážení. Jmenovaný se, jako ostatně bezmála denně v mnoha posledních letech, dostavil do hospody, usadil se na svou židli u stolu a vypil deset piv a několik rumů a vykouřil krabičku cigaret.

Nejprve to probíhalo hladce, jenže pak se, nevím už ani proč, rozčílil, vyskočil od stolu a pak už se stalo to, co se stalo. A co by každý odborník i nejeden laik předpokládal. Jmenovaný zbrunátněl, počal se vztekat a pak se náhle chytil za srdce. 

Samozřejmě ne doslova. 

Chytil se za hruď tam, kde člověk srdce má, protože na této ucítil prudkou bolest. Pocítil náhlou slabost, pozvracel se, zablekotal něco o tísni, zalapal po vzduchu, zpotil se a s pocitem zjevné úzkosti upadl do mdlob a skácel se na zem. A pak zemřel jako většina jemu podobných do jedné hodiny, a to dokonce během několika minut, ne-li vteřin. Musel to konec konců očekávat i proto, že se v běžném životě málo hýbal, pil hodně kafe, měl problémy s cholesterolem a cukrem a navíc byl muž, jakkoliv o tom jeho manželka už dlouho pochybovala, a muži jsou podle statistiky náchylnější.“

Hovořící muž se odmlčel a sledoval, co jeho posluchači na to. Jak se tváří.

No a pak dodal už jenom poslední slova.

„Takže každému musí být nad slunce jasné, že šlo o klasický infarkt… Nevím tedy, vážený soude, proč sem pořád zatahujete tu kudlu, kterou jsem mu krátce před uvedenou situací vrazil mezi žebra…“