Domovu

Vlak se skřípěním zabrzdil uprostřed téměř ničeho. Stejný vlak a stejný skřípot jako tehdy. Před kolika léty vlastně již? Ne, raději to ani nepočítejme.

Vlak zastavil a já vystoupil. Stejné místo. Jen ta zastávka je dnes už jiná. Namísto kovové boudy s vytlučenými skly, jež nikdo nikdy nevyměňoval, trochu menší bouda dřevěná, téměř bez přední stěny.

Šlapu si po kamenité cestě, jako jsem po téže šlapával už za onoho dávno minulého času. Je pořád stejná. Kamení, na němž se podvrte co chvíli kotník, voda tekoucí vyjetými kolejemi a tvořící jen zvolna mizející kaluže v nejnižšm bodě. A bláto, pokud snad zrovna zapršelo. 

Jdu cestou lemovanou stromy a divoce rostoucím maliním. Drobné červené plody lákají k utržení stejně, jako lákávaly kdysi, když jsem sem vyrážel s konvičkou, aby máma udělala malinovou buchtu.

Jdu dál. Cesta se začíná zvedat ke kopci, jsa stíněna stromy věkovitějšími. Teď zrychlit. Co nejrychleji projít tento úsek, nejoblíbenější bodavým hmyzem. Vždycky tomu tak bylo, už od nepaměti. Nikdy se tudy neprošlo bez nějakého toho štípance, byť by se člověk oháněl a plácal sebevíc. Svědí to dnes stejně jako tehdy, když jsem byl ještě docela malý kluk.
Zatáčka a ravný úsek. A pak už pohled doprava, na nevelkou vyvýšeninu. Na místo, kde stojí chata. Vítá mě. Napřed „Davidova půlka“; tedy ta, jež patřila bratranci, a byť dnes už patří mně, je pořád „Davidova“. Pak půlka „moje“.
Přejít trávník, vystoupat po několika schůdcích z balvanů, jež postavil táta. Budiž mu země lehkou. Stejně kamenitý chodníček, který jsme postavili všichni. I máma, které země budiž lehkou rovněž. I já.

Odemknout dveře, otevřít okna a rozhlédnout se vůkol. Stejné, byť dnes již jinak vyhlížející budovy kolem. Jen jedna přibyla. Stejný les nahoře, stejná louka naproti. Všechno stejné a přece trochu jiné než kdysi. Kdysi, když jsem byl ještě malý. Když jsem byl doma tady, kde už dávno doma nejsem a kde přesto dosud mám a nejspíše nadosmrti budu mít zapuštěné své kořeny.
Protože domov je jen jeden. A slovy klasika: opustím-li ho, zahynu.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.