Politická

Měli jsme u nás stranu, a to stranu ne ledajakou. Měla monopol na moc a nemenší monopol na pravdu a slibovala šťastné zítřky, kdy se bude tančit všude, všemu pracujícímu lidu a především pak, ale to jen skrytě, hlavně sama sobě.

Jaké šťastné zítřky, tedy dnes už včerejšky, nám připravila, to jsme viděli všichni, a jaký to byl tanec, když padla, víme též.

Měli jsme stranu demokratickou, ba dokonce křesťansky demokratickou. Nakolik křesťansky si počínala v dobách, kdy byla u vesla, známe všichni včetně nebohých křesťanů.

Měli jsme stranu, která činila dobro pro blaho lidu ve své oranžové záři. Lidu bylo někdy i blaze, ovšem ve chvíli, kdy byl vystaven účet, bylo rázem po pocitu blaha a blahobytu.

Měli jsme stranu tak jaksi vrcholnou. Přímo „top“. Ovšem spíše než že by byla špičkovou byla tato poskládanou ze špiček stran, které se již stihly v očích voličské veřejnosti znemožnit, s příchutí těch, kdo slynuli zvučnými jmény a naštěstí (pro nás bohužel) dosud nebyli veřejně známi fyzicky.

Měli jsme stranu veřejnou, jež se změnila již záhy v takový jakýsi… veřejný dům plný lehkých děvčat, nemám-li tu užívat sice trefnějších, avšak obhroublých výrazů. Jediným, co tato dokázala učinit veřejně, byla vlastně jen pěkná veřejná ostuda.

Měli jsme tu stranu demokraticky občansky modroptačí, jež nám slíbila utažené opasky a na oplátku tažení proti dluhům jednoho každého z nás. Spolu s jinou již zmíněnou stranou vskutku zahájila své tažení, zůstala však jen na půli cesty. Utáhla nám opasky… a dluhy vesele rostly, rostou a zjevně i porostou dál.

Byla tady strana, která chtěla zatočit se všemi příživníky, parazity a škůdci, a to dokonce i s těmi, o nichž se to u nás nemá říkat. Ovšem ač vedena doktorem a dost možná správným směrem, neuspěla. Protože byla jaksi taková… no, řekněme, že říkala to, co se ve slušné společnosti neříká, i když je to pravda.

Pak tu byla strana …ovců, jejíž tvář se rozhodla na stará kolena dobýt hrad, když už se jí to v minulosti pro marný boj s velkým modrým ptákem nepodařilo. Dopadla jako sedláci u Chlumce, snad proto, že si vybrala pro svoji ofenzívu čas metylalkoholu a ani becherovka už nevzbuzovala důvěru.

Měli jsme tu i stranu našich starších spoluobčanů, jejíž nejvyšší po volebním propadáku musel konzumovat brouky. Nic proti broukům…
Měli jsme tu vládní stranu, jež byla v posledním tažení tak početná, že by prý mohla schůzovat ve výtahu.

Měli jsme tu stranu přátel jistého tradičního alkoholického nápoje.

A na kolik demokratů, sociálů, samosprávců, námořních banditů a leckoho jsem ještě zapomněl, to si ani netroufám odhadnout. 
A výsledky jejich působení? Proč to popisovat? Rozhlédněte se kolem sebe.

Je snad zřejmé, že vztah k politice a politikům mám. A neméně zřejmé je snad i to, jaký…

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.