Energie stromů

Kdysi jsem míval souseda, o němž beze zbytku platilo, že ve zdravém těle zdravý duch.

Ač totiž nebyl už zrovna nejmladším, dokázal dohonit všechny kluky ze vsi, kteří mu tajně chodili na hrušky, a jeho bystrý úsudek byl znám všem široko daleko, protože jakákoliv z jím vyslovených myšlenek a vizí se ukázala pravdivou, ač tomu zprvu třeba nikdo vyjma něho samotného nevěřil.

Ovšem kdeže loňské sněhy jsou!

Nejprve jsme si mysleli, že začal na stará kolena tajně nasávat. A to dost. Protože málokterý z opilců naší vsi, a že jsme jich u nás měli požehnaně, se vracívával z výčepu natolik unaveným, aby potřeboval takovou oporu ze strany stromoví!

Pak jsme začali pochybovat o alkoholu a na přetřes se dostaly drogy, případně duševní choroba nebo obojí zároveň. To když začal drmolit cosi o Keltech a Číňanech, ačkoliv po Keltech už u nás dlouho nebyla jediná stopa a Číňany se to tu nehemžilo v minulosti nejspíše nikdy.

A protože u nás na vesnici drogy nikdy nebyly a dealer by se před našimi drbnami nedokázal skrýt, byly změny v jeho chování připsány jediné možné příčině. Ano, zbláznil se; v hlavě dříve sršící nápady nastala doba temna.

Chodil po vsi a neustále drmolil cosi o Čchi a Jin-jangu a prasíle či praenergii. O tom, že prý lze čerpat energii ze stromů a že stromy energii vyzařují. Chudák – možná se mu v mozkovně pomotaly bláboly šířené u nás odpůrci těžby stromů v chráněné oblasti s pohledem na Temelín a uklidňujícími slovy Aleny Drábové.
A po fázi drmolicí už nastal úplný rozvrat jeho psýchy. Nadešel čas jeho mesiášství. Chodil od souseda k sousedovi, od domu k domu, a hlásal cosi, co by udělalo za dávných časů radost inkvizici a paličům kacířů.

Sousedčině dceři, jíž zlomil srdce ji opustivší chlapec, doporučil načerpat nových sil objetím s borovicí, a notně jej popudilo, že místní věčně podnapilý pobuda za plotem vnucoval namísto borovice alternativu ve formě půllitrovky borovičky, což je prý daleko větší síla.

Na místě tomuto alkoholikovi vmetl do tváře, aby se místo šnapsu a následného vratkého oporu o kandelábr opíral střízliv o jabloň, což ho prý dostane do daleko lepší nálady. Nestalo se – obejda si namísto toho znovu přihnul z láhve, opřen o jilm nabyl sebejistoty a důvěry v sebe sama a dal mourému rádci po papuli, až se tento musel opřít o smrk, údajný to zdroj ochrany.

Pokoj si ale nedal. Skleslým doporučoval, aby pro rozveselení své mysli objímali břízy, javory a jasany, před místní zvláštní školou chtěl po repetentech, aby tito splynuli v objetí s vrbami, nezávislým kandidátům do obecního zastupitelstva radil lísat se k ořešáku.

Za blázna ho měli už úplně všichni. Protože kdo by věřil báchorkám, že člověk může čerpat sílu ze stromů? Že olše obnovuje sílu a takové dubisko, to je přímo studnice plná nové energie.

Čím dál častěji byl náš soused, známý již po širokém okolí jako osoba rozumu mdlého, pozorován, kterak prý čerpá energii ze stromů. Tu tady a tu onde postával u dřevin, dotýkaje se těchto čelem, dlaněmi a špičkami bot zároveň. Na potkání pak všem tvrdil, jak do něho při těchto počinech vstupuje čelem a dlaněmi energie a jak zároveň vše negativní odchází do země pod ním.

Všichni už jsme ho měli za pomatence, několikrát na tohoto podivína zavolali sousedé i policii a sanitku. Protože kdo ví, nakolik může být takový chorý mozek potenciálně nebezpečným…

I já jsem hleděl na jeho počínání s despektem, ani u mne nenalezl pochopení. I já jsem ho měl za blouda. Ovšem jednoho notně nehezkého dne jsem musel uznat, že jsem se mýlil stejně jako všichni spoluobčané. Protože jsem poznal, že má pravdu. A to tehdy, když stál na nedalekém kopci, čerpaje tentokrát z topolu. Pod olověnou oblohou přitiskl k tomuto štíhlému velikánovi čelo, dlaně i prsty nohou a v témže okamžiku do něj vstoupilo tolik energie, že by s ní vystačila celá obec. 

Prokazatelně – mnozí jsme to viděli.

Jenže teď nikdo nevíme, kde energii ze stromů čerpat sami. Protože blesk prý nikdy neuhodí dvakrát do stejného místa.