Na dovolenou i v zimě

Letošní rok byl pro naši rodinu hodně náročný. Onemocněla nám maminka, a proto jsme s ní museli jezdit po doktorech. Potom jsme jí všude doprovázeli na nepříjemná a zdlouhavá vyšetření a také o ní pečovali, když sama nebyla ničeho schopná.

Zároveň jsme se starali o celou naší i její a taťkovo domácnost. Bez mého manžela by to bylo ale mnohem náročnější.

„Dano, co bys tomu řekla, kdybychom se společně koukly na nějaké zájezdy a odjeli daleko od všech starostí. Zasloužíme si to, o maminku jsme se starali rádi, ale oddych také potřebujeme. A když to nešlo v létě, proč nevyrazit teď,“ zeptal se mě manžel Mirek.

Hm, to nezní špatně. Maminka je z nejhoršího venku, už nepotřebuje naší každodenní péči. Tatínek si jistě už poradí sám. A když jim navaříme a zamrazíme nějaká jídla, aby se maminka zbytečně moc neunavovala, našemu odjezdu nebude nic bránit.

Dovolená za odměnu

Dovolená! Toto slovíčko mi zní v uších jako rajská hudba. Už jen ten pocit, že odjedeme od všeho špatného, co jsme poslední půlrok zažili, mi vykouzlí úsměv na tváři. Už se vidím někde v teplíčku, jak se vyhřívám na písečné pláži, sbírám mušličky, tělo hýčkám v mořské vodě a užíváme si společné chvilky s manželem.
To je nádherná představa! A také ujedeme z nesnesitelné zimy a mrazů, které letos „uhodily“.

Výběr dovolené jsme nechala zcela na manželovi. Určitě vybere dobře. Jediným mým kritériem bylo teplo a moře. 

Týden se nic nedělo, až jednoho dne Mirek přišel z práce o něco déle, než jsem zvyklá. Na stůl položil desky a já se zaradovala!

„Dano, koukni, co jsem pro nás vybral. Můžeš pomalu začít balit kufry. Za týden odlétáme do Egypta. Touto dobou je tam minimálně 20 stupňů Celsia. To si krásně nahřejeme naše těla,“ lákal Mirek.

Byla jsem nadšená. Na manžela je spolehnutí. A jak se to říká? Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Kde máme ty kufry…?!