Přátelství

Říká se, že kdo najde přítele, najde poklad. Což sice nelze chápat doslova, protože takového přítele nenalezneme tím, že budete šmejdit ve starých ruinách nebo kopat v zemi, a zdaleka ne vždy nalezneme tohoto čistě náhodou. Ovšem navzdory tomu je v úvodu zmíněné moudro pravdivým.

Ovšem přítele nelze nalézt snadno. Protože tento na tričku nenosívá nápis „Jsem tvým přítelem“. Nepoznáme jej v první chvíli ani podle jeho slov, protože nejednou ten, kdo má v ústech med, má pod jazykem jed. A naopak – ten, kdo nám říká do očí to, co nechceme slyšet, může být nakonec tím jediným, koho lze za přítele považovat. Nepoznáme jej ani podle tváře, protože úsměv a krása nejsou nezbytně symboly přátelství. Ta nejkrásnější podoba v sobě nejednou může skrývat největšího ďábla, nepřítele z nejnepřátelštějších.
Přítele poznáme, jak praví moudro, v nouzi. 

Přítele poznáme tehdy, kdy je nám nejhůř, je to ten, kdo podá pomocnou ruku, kdo neucukne, opřeme-li se o jeho rámě, kdo se rozdělí v nouzi, ač sám nezměrnými statky neoplývá. 

Přítel je ten, kdo dodrží slib, kdo nezradí. 
Kdo nastaví hruď i na naši obranu, nehledě na to, co to přinese jemu. 
Přítel je ten, kdo druhého neprodá, ani za třicet stříbrných. 
Přítel je ten, kdo se po dnech našeho blahobytu neztratí jako pára nad hrncem, jakmile se měšec vyprázdní. 
Přítel je ten, kdo je jakousi nedílnou součástí nás samých. Kdo pronikne k našemu srdci, usídlí se v něm a přece je nikdy nezlomí. 
Přítel je ten, kdo osuší slzy, kdo vyloudí na naší tváři úsměv i v těžké hodině.
Přítel je to nejcennější, co člověk má. 
Bez přítele lze přežít, ne však žít. 
A život po boku přítele je tím jediným pravým životem.

Přeji vám nalezení alespoň jediného, zato však pravého přítele. Přeji vám, abyste i vy nalezli skutečný poklad. Poklad, který se nedá prodat, přesto je však nejvzácnější.