Statistiky

Členové : 1718
Obsah : 449
Počet zobrazení článků : 950138

Komentáře

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

Dobrý den, ahoj, zdravím.
Jmenuji se Matěj Smetka a narodil jsem se 24. dubna roku 1997 v Mariánských Lázních. Můj příběh začíná v lednu roku 2002, kdy do mého života vstoupila vážná choroba.
Když jsem jako každé normální čtyřleté dítě blbnul v zimě na vycházce ve školce, uklouzl jsem na ledu a pořádně si natloukl kebuli. Maminka mě proto radši odvezla do chebské nemocnice, kde si mě s podezřením na otřes mozku nechali přes noc. Součástí pobytu ve špitále byl i rutinní krevní obraz, který nakonec zas tak rutinní nebyl.
Výsledky ukázaly špatný krevní obraz a já se ve čtyřech letech ocitl s mámou na hemato-onkologickém oddělení v plzeňské Fakultní nemocnici – Lochotín, kdy se můj život začal rychle měnit. Po následném odběru kostní dřeně byla diagnóza definitivní – akutní lymfoblastická leukemie, která se léčí dlouhodobou chemoterapií. Doma zůstali mí dva starší bratři, o které se z větší části musela starat babička.


Z ničeho nic jsem vyměnil hraní fotbalu s kamarády za nemocniční lůžko, bolestivé odběry kostní dřeně, lumbální punkce, vaky s chemoterapií a plata léků. Život se najednou musel začít řídit podle seznamu zákazů a příkazů, které by vydali na román.

V roce 2007 jsme se s mámou a bráchou přestěhovali do šumavských hvozdů. V Železné Rudě jsme našli nového tátu. O svůj život jsem se popral, a úspěšně – po devíti měsících tvrdé léčby jsme byli konečně propuštěni domů. Nesměl jsem do školky, školy, ani mezi děti. První a druhou třídu jsem se musel učit doma s mámou. Toto nesnadné období jsem však překonal a vrátil se zpět mezi své kamarády. Máma se šťastně vdala a já jsem byl přijat na svoji vysněnou školu. Z nadšence do aut a nadaného domácího kutila se měl stát automechanik.

Po dvou měsících užívání si studia mimo domov na Plzeňské dopravní škole jsem musel jít na rutinní kontrolu krve. Bylo mi šestnáct let…

Bohužel, opět tato rutinní kontrola nebyla tak rutinní… Z výsledků odběru krve a kostní dřeně mi byl zjištěn návrat akutní leukemie. Návrat takové nemoci, po téměř dvanácti a půl letech, je opravdu velká rarita. Vedoucí lékař transplantačního oddělení v Motole můj případ komentoval slovy: „Za svou kariéru bych podobných případů napočítal na prstech jedné ruky.“

Po třech dnech už jsem ležel na nemocničním lůžku v FN Lochotín a do katetru mi tekla první dávka chemoterapie. Život se celé naší rodině opět změnil. Máma se mnou opět zůstala v nemocnici a můj nový táta, babička s dědou a bráchové dělali, co mohli, aby mi usnadňovali můj boj. Po měsíci chemoterapie mi vypadaly vlasy a bylo nám sděleno, že bude nutná transplantace kostní dřeně. Jediné, co jsme si v tu chvíli přáli, bylo, aby se našel vhodný dárce. Po měsíci se vhodný dárce kostní dřeně našel, a my se nemohli dočkat, až konečně pojedeme do Prahy na transplantaci. Po těžké chemoterapii byl termín daný.

Společně s nemocí se objevilo i hodně nákladů jako doplatky léků, speciální stravu nebo častá doprava do vzdálené nemocnice. Od začátku mé druhé léčby nám pomáhají pravidelnými příspěvky Dobří andělé a musím říct, že pro naší rodinu je to obrovská úleva. Děkujeme Vám Dobří andělé, že při nás stále stojíte!

A jak to pokračovalo dále? V únoru jsem nastoupil do pražského Motola na konečnou chemoterapii a ozařování, a konečně na transplantační jednotku, s mámou po mém boku. Dne 26. března jsem se znovu narodil. Co na tom, že jsem musel slavit své 17. narozeniny v transplantačním boxu, nový život byl ten nejlepší dárek, který jsem kdy mohl dostat. Pro nikoho, a zvlášť pro mě, to nebylo lehké, ale úspěšně jsem se s tím popral. Po celou dobu mě držela nad vodou vidina, že budu zase moci vyrábět v dílně. Během pobytu v nemocnici jsem se nevzdával, naučil jsem se dělat 3D modely na notebooku a kutil jsem, alespoň virtuálně.

Dnes už jsem doma, do školy půjdu až za rok. Mezi lidi zatím ještě nemůžu, a tak se snažím zabavit, jak se dá. Ven můžu jenom se speciální rouškou, a tak se snažím dostat do kondice, trochu se učit a hlavně si zařídit pořádnou dílnu. Pořídil jsem si speciální lakýrnický respirátor a s ním chodím do své milované dílny, kde už něco málo mám od dědy. Rád kutím cokoliv, pořád něco vymýšlím, opravuji, nebo upravuji. Ať už je to ze dřeva, železa či plastu. Rád se učím novým dovednostem. Už od malička něco vyrábím. Začalo to krabicemi a lepicí páskou a pokračovalo to přes vrtačku a prkna, která jsem dostal od dědy.

Dnes už ovládám 3D modelovací program, díky kterému jsem před dvěma lety navrhnul naši novou kuchyň a dva pokoje. Mým snem je nakoupit si nějaké pořádné nářadí a založit si internetový youtube video kanál a vlastní webové stránky, kde bych mohl prezentovat jak sebe sama, tak hlavně svoji práci, stejně jako moje osobní vzory Matthias Wandel, Jimmy DiResta, Savvas Papasavva a Will Urbina. A pokud bych měl dostatečnou sledovanost, tak bych si skrz reklamu obstarával obnos na materiál pro další projekty.

Dnes už se dokážu smát a těšit se ze života
Zdraví vás Mates

Chcete také pomáhat rodinám s dětmi, které se vlivem rakoviny nebo jiné vážné nemoci dostaly do finanční tísně? Staňte se Dobrým andělem na www.dobryandel.cz a zažijte radost z pomoci druhým. Nadační fond odevzdá vaše příspěvky do posledního haléře rodinám nemocných. Navíc uvidíte příběhy rodin, kterým Vaše příspěvky pomohly.

Komentáře  

 
0 #1 Anemonalove 2017-07-19 03:53
Hello guys! Who wants to meet me? I'm live at HotBabesCams.com, we can chat, you can watch me
live for free, my nickname is Anemonalove , here is
my pic:

https://3.bp.blogspot.com/-u5pGYuGNsSo/WVixiO8RBUI/AAAAAAAAAFA/JWa2LHHFI2AkHParQa3fwwHhVijolmq8QCLcBGAs/s1600/hottest%2Bwebcam%2Bgirl%2B-%2BAnemonalove.jpg
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Hledání

Vzkazník

No Entries!

Přihlášení

Anketa

Jakému nápoji dáváte v zimním období přednost?