Dieta

Pan Radana seděl v ordinaci svého lékaře, klopil zrak k zemi a v jeho tváři se rozhostil výraz krajního zoufalství. Právě si totiž musel vyslechnout další kritická, ba přímo varovná slova doktorova.

Že je ta jeho obezita už skutečně na pováženou a že mu hrozí vskutku reálně infarkt, cukrovka a další s nadváhou související neduhy, jež rozhodně není radno podceňovat.

A pan Radana je nepodceňoval. Věřil svému lékaři, že mu jde o život; jenže co měl chudák dělat?

A taky to svému ošetřujícímu neveselým hlasem vyjevil.

Že už dlouho drží tímto lékařem doporučenou dietu, celé dny skoro nejí a dokonce i začal užívat jakýsi preparát, co by mu měl s hubnutím pomoci. Že si dá k snídani krajíček suchého chleba, ke svačině trochu ovoce, k obědu zeleninu, k další svačině zase skývu a večeři dává podle známého lidového moudra svému nepříteli. A toť vše. Jinak za celičký den nepozře ani sousto.

Doktor nevěřil. Protože kdyby tomu tak opravdu bylo, musel by být pan Radana už dávno jako proutek a nikoliv jako masivní dubisko. Tohle nebylo možné.
A tak se lékař začal pídit po tom, kde by se mohl skrývat nějaký zádrhel. A kdo hledá, zákonitě i najde.

Problém pramenil v nepochopení doktorovy rady.

Pan Radana totiž, jak mu bylo lékařem nakázáno, opravdu celé dny skoro nejedl. Kolik jenom dní už se postil! Ovšem…

Po hladových dnech následovaly noci, o nichž se lékař nikdy výslovně nezmínil. A právě za těchto nocí pak pan Radana naopak žral a žral…