Nad- a podřízení

Lidi lze rozdělit podle nejrozmanitějších znaků, jichž je snad více než toho, co lidi naopak spojuje. Jedním z kritérií, podle nichž takové lidi rozdělovat lze, je dělení na nadřízené, podřízené a něco mezi tím, tedy takové jakési nadřízené podřízené či podřízené nadřízené.

Toto dělení není na rozdíl od jiných kritérií v toku času neměnné. Člověk prý může být jednou dole a jednou nahoře, a tu a tam tak tomu i je. Kdo je dnes nadřízený, může být zítra nejpodřízenější z podřízených, a ten dole, věř si tomu kdo chceš, může být občas i nahoře. A ti kdesi uprostřed… kdo ví…

Podřízení jsou ti, kdo jsou tu více a tu méně odkázáni na vůli nadřízených. Jsou to ti černí vzadu, ti mouřeníni vhodní k odvedení práce, po níž můžou zase jít. Jsou to ti, kdo jen zřídkakdy proniknou na výsluní, koho nezvou vyvolení mezi vyvolené, a pokud snad už ano, pak leda jako slouhy těch, kdo jsou nahoře. Podřízení jsou nahraditelní, jsou onou beztvarou masou, jež nejednou bojuje o existenci a o jejímž významu se hovoří snad leda v době voleb, kdy si bere masy do huby ten, kdo si chce s pomocí mas naplnit své kapsy, uspokojit své ego, prostě učinit dobře sám sobě, zaštiťujíce se zájmy prostého lidu. Podřízení jsou ti, o něž se média zajímala vesměs pouze v dobách socialistických, kdy si z několika vyvolených nevyvolených dělala kašpárky, v jejichž jménu konala ve vyšším zájmu.

Ovšem podřízení nemusí lkát nad tímto svým údělem. Protože být podřízeným není jen ponížením a strádáním, jakkoliv by to tak mohlo vypadat. Protože kdo nese největší míru zodpovědnosti? Ti nahoře. Kdo investuje, doufaje, že se mu vše díky práci těch dole vrátí? Ti nahoře. Kdo rozhoduje a (byť ne vždy) musí nést za svá rozhodnutí zodpovědnost? Ti nahoře. A kdo nejvíc utrpí ztrátou svého postavení? Titéž. Na velký cíl se velmi dobře střílí a z čím větších výšin člověk padá, tím více si natluče ústa. Kdo je dole, už příliš dolů nepadne.

Nadřízení jsou naopak ti, kdo se hřejí na výsluní. Jsou bohatí, jsou slavní, vlivní. Jsou leckam zváni, leckým opěvováni, leccos mohou. Mohou velet, mohou rozhodovat, do všeho (včetně toho, čemu nerozumí) mluvit, mohou rozhodovat o osudu těch dole, minimálně těch, jež mají pod sebou. Mohou se po hřbetech těch dole drápat vzhůru, šlapat po těch méně významných a s potěšením sledovat, jak se jim masy klaní nebo alespoň závidí. Navenek. Protože znáte to. Znáte to aspoň vy, kteří jste podřízenými. Protože šéf je bůh, jenže… to jen tak veřejně. V ústraní je šéf… osobou nízké inteligence, pražádných schopností, jedincem špatných mravů a osobou jinými nešvary oplývající, mám-li nějak neurážlivě opsat slova, jimiž prostý lid v ústraní častuje ty nahoře. Šéf je ten, kdo se těší vážnosti, ač si ho často nikdo neváží, kdo je populárním, ač ho nikdo nemá rád, kdo smí přikazovat, ale nikdy neví, co z jeho příkazů bude, protože ti dole mu sice musí přikyvovat, ale je tolik cest, jak se příkazům shora vyhnout. Co může ten nahoře těm dole… Je i druh políbení, jenž není z druhu těch příjemných.

A osoby ani nadřízené ani podřízené? Ti kdesi uprostřed? Těm není vůbec co závidět. Protože jestliže ti nahoře se musejí mít na pozoru před těmi dole a ti dole před těmi nahoře, těm uprostřed může přiletět facka kdykoliv z kterékoliv strany. Nemívají je tolikrát rádi ti dole, pro něž jsou otrokářovými pohůnky, nemají je rádi ti nahoře, očekávaje od nich vždy více, než tito uprostřed reálně činí. Kdyby se tento prostředníček snažil sebevíc, oběma protipólům se nezavděčí. A čím víc si získá náklonnosti na straně jedné, tím více jí pozbyde na straně druhé. A je o co stát? Být miláčkem šéfa, kterému házejí všichni podřízení klacky pod nohy, protože na rozdíl od nejvyššího je tento vždy na ráně? Nebo být oblíbencem mas, s tím, že dříve nebo později toho mocného opustí trpělivost a ten ze středu bude nahrazen někým jiným, prahnoucím tam dole po „teplém flíčku“? 

Prostě lidi to mají těžké, ať už jsou nahoře nebo dole. Ovšem toto se ještě snese. Nejhůř jsou na tom totiž ti, kdo po době nahoře skončili dole, zejména pak ti z nich, jimž nově vládnou ti, kdo dříve byli v oné mase tam úplně dole.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.