Ucpané potrubí

Možná to někdo znáte. Tedy znáte situaci, kdy se někde ucpe nějaké to potrubí. 

A vy třeba zůstanete na suchu, pokud se jedná právě o potrubí vodovodní, nebo se něco naběháte k na ulici přistavené cisterně, máte-li to štěstí, že se tato dostaví dříve, než vyschnete na troud nebo než zamíříte do hospody na alternativní mok.

Anebo kdy naopak na suchu třeba nezůstanete, avšak ani vám není co závidět, protože se ucpaným stane potrubí tentokrát odpadní, v nejhorším případě přímo to na toaletě. A to pak navzdory tomu, že to potrubím neteče, plavete. Tedy naštěstí jen v přeneseném smyslu slova, ale i to bohatě postačí k lidské nespokojenosti.

Ale není trouba jako trouba. Totiž potrubí jako potrubí.

To, jímž v našem těle proudí krev, pro dnešek pominu. Také co vám poradit, že? Sotva si někdo s pocitem, že už toho cholesterolu je přespříliš nebo že se mu kdesi nakumulovala krevní sraženina, začne provlékat domněle postiženým místem třeba kus drátu v zoufalé snaze toto zprůchodnit. A začne-li, měl by se nechat vyšetřit. A to nejen kardiologem, nýbrž raději i psychiatrem.

Ale jsou i jiná potrubí, jež dokážou natropit pěkná alotria a s nimiž lze bojovat vlastními silami, případně se o toto alespoň pokusit. V případě těla jde o trakt trávicí. Tedy o cestu, jíž se na jednom konci těla vpraví potrava dovnitř a druhým koncem odchází opět ven. V ideálním případě.

Protože se tu a tam něco po…, a my se pak nepo…, i kdybychom se po…
Zácpu, to jedno z nejčastějších onemocnění trávicí soustavy, mívá prý pětina Čechů. Čímž nás nechci povyšovat či naopak shazovat v očích zahraniční konkurence, jež je tímto soužena jistě též, jenže o tom, kolikrát lká, úpí a marně funí naši zahraniční kolegové, momentálně jaksi informován nejsem a anketu u zahraničních kadibudek provádět nehodlám.

Prostě je prý každý pátý z našinců ve stavu, kdy více či méně zoufale touží mít h… A to nemám na mysli sféru ekonomickou, kde totéž nechce mít snad nikdo soudný.

Přičemž, jak praví moudří, není na rozdíl od našich dálnic zácpou to, neslavíme-li úspěch v našem snažení den co den. Protože prý to nemusíme mít denně, hlavně když to máme pravidelně a bezbolestně. Já bych k tomu doplnil, že nejlépe ve chvíli, kdy jsme ve stavu bdělém a kdy je patřičná místnůstka nebo alespoň dostatečně husté křoví na dosah nebo aspoň na doběh. Zácpou prý je teprve okamžik, kdy nesplňujeme alespoň skromnou normu, týdně tedy méně než třikrát a dost. Jak tvrdí docent Kohout z Thomayerovy nemocnice a praktická lékařka Vojtíšková z Prahy, případně jak to tvrdí někdo jejich jménem, protože osobně jsem se těchto neptal.

Přičemž to ani s něčím tak zdánlivě banálním není zase až tak jednoduché. Protože není zácpa jako zácpa, a rozhodli-li by se naši touto perzekuovaní spoluobčané sdružit na této platformě politicky, museli by v parlamentu vytvořit hned tři frakce.

Ve frakci první by tak jaksi netrpělivě zasedli ti trpící zácpou akutní. Ti, kteří by na svůj pultík vedle hlasovacího zařízení namísto spisů a jiných poslaneckých kratochvílí postavili či položili nápomocné dary přírody, tedy něco vlákniny a projímavých potravin s butylkou šaratice nebo jí podobného daru lůna přírody na zapití.

Ve druhé, radikálnější frakci, by pak zasedli ještě více se ošívající a neposední radikálové, konzumující namísto výše zmíněného speciální čaje, kapky a tablety a vzdalující se do kuloárů a budoárů s čípky v ruce. Do této kategorie by pak měly patřit osoby ze skupiny těch rozumnějších, protože je záhodno tyto preparáty používat v souladu s návodem, nepřekračovat dávkování a užívat je jen po dobu nedlouhou. Jinak jim mimo poškození střev hrozí i návyk, který sice není osobně ani společensky natolik neakceptovatelný jako u tvrdých drog, ale taky nepotěší. Protože pak se člověk už bez projímadel nepo…, i kdyby se z toho po…

No a ti z frakce třetí už jsou těmi, kteří by měli vyhledat lékaře. Ti, kteří se přikrmují projímadly tak, jak jim velí rozum a návod k použití, a přesto s úděsem sledují, jak utekly více než dva týdny a pořád nic. Ti, kteří si ne a ne dojít více než dvanáct týdnů v roce, ač je jim ouvej. Plus ti, kteří navzdory neúbytkům ubývají na váze, zvrací, hicují či dokonce krvácejí.

Ale opusťme teď problematická zasedání a vnitřní pnutí, která napříč těmito frakcemi panují. Pojďme raději na to, co s tím, abychom pokud možno neskončili na těchto místech a končili raději pravidelně na oněch místech.

Odborníci na slovo vzatí i nevzatí doporučují především konzumovat dostatek vlákniny a hodně pít. Přičemž nemusí jít nutně o vlákninu v čisté formě, prodávanou a v minulosti nejednou staženou z pultů pro vysoký obsah těžkých kovů a jiných fujtajblů, a nemusí jít ani o nadměrnou konzumaci lihovin. S trocho štěstí by nám to mohlo stačit. Nestačí-li, nelze než se poučit u frakce první, následně druhé a v krajním případě třetí.

A rozhodně nepodléhat naději, že nám pomohou média. Protože i když to, co nám nejednou prezentují jak televize, tak denní či méně frekventovaný tisk, je tak často na po…, nepo… se z toho, i kdybychom se po…