Dělají z lidí hovězí

Nebo voly, chcete-li. Považují čtenáře za taková hloupá boží hovádka. A zřejmě oprávněně, zřejmě skutečně nejeden z našinců takovýto i bude. Protože proč by to jinak dělali, kdyby tomu tak nebylo, kdyby to nevynášelo?

O kom mluvím? O již na první pohled rozumně uvažujícímu člověku podezřelých prodejcích pochybných lektvarů vydávaných za zázračnou medicínu.

Že si leckdo hraje se slovíčky, na to už jsme si u nás zvykli. Ale jsou případy, kdy už se snad ani nesnaží maskovat své nekalé úmysly. Jak naznačuje třeba reklama, již jsem onehdy nalezl v časopise TV max.
Vždyť se jenom do tohoto textu začtěte! Třeba jenom do objednacího lístku na jeho konci. Můžete tento prostředek vyzkoušet třicet dní BEZPLATNĚ. Za což zaplatíte skoro šest stovek, s poštovným přes sedm stovek. Nevím jak pro vás, ale pro mne není něco za tyto peníze rozhodně zadarmo.

A kdyby šlo alespoň o něco mimořádného. To však nikoliv. Jakkoliv se to čtenáři snaží uvedený článek nalhat.
Protože chudák paní Nováková (kdo jiný, že, když Nováků je tolik, že už se něčím podobným dávno necítívají být osobně dotčeni) prý trpěla celých dvacet let, aby pak dotrpěla během pouhých pěti dní. A to prý prokazatelně na celý rok, jenž od jejích muk již uplynul. Potřebovala pomoc se vstáváním z postele, nemohla se sama obléknout, otékala, trpěla revmatickými bolestmi, musela se krmit spoustou léků a už už se viděla na vozíčku nebo „pod kudlou“. A pak bác!

Poklábosila s kamarádkou, ta s jinou kamarádkou, ta ji pozvala do lékárny a za zmíněných pár dní byla paní Nováková úplně jiným člověkem. Zdravým jako řípa, a to i bez léků na bolest. Protože prý dříve byla příliš „kyselá“.

A jaký že jí to pomohl „zázračný preparát“? No jaký asi? Čistě přírodní korálový vápník vytěžený v dolech.
Ovšem pomineme-li fakt, že se jedná o doslova barnumskou reklamu, je třeba zmínit hlavně to, že to, co tu je vydáváno za něco zázračného, není, jak se v sáhodlouhém textu nenápadně přiznává, lék, nýbrž pouhý výživový doplněk. A potravinové doplňky nejsou ze zákona ničím jiným než potravinami vhodnými na doplnění přirozené stravy. Tudíž, kdybych si chtěl popíchnout, je třeba i takový knedlík úžasným výživovým doplňkem pro jedince trpící podvýživou.

Výživový doplněk může snad udělat lépe někomu, kdo strádá nedostatkem některého vitamínu, minerálu či jiné složky potravy. Ovšem lék to není, tím méně pak zázračný. Nevyléčí. A pokud snad ano, pak leda tak z iluzí.

Protože každého soudného člověka nemůže nenapadnout kacířská myšlenka: k čemu by byli lékaři, kdyby neznali něco, co zná kdejaká lékárnice? K ničemu. A nejen oni.

A tak bych si dovolil vyzvat onu paní Novákovou. Pakliže existuje, jako že zřejmě nikoliv. Vyzvat k tomu, co by měla v této chvíli učinit. K několika krokům.

Měla by podat žaloby na lékaře, kteří ji oněch dvacet let neúspěšně léčili. Byl-li její stav vskutku tak vážný, půjde o nejednoho doktora. Měla by je žalovat jen tak namátkou pro ztížené uplatnění, pro zanedbání péče a dost možná i pro ublížení na zdraví a pojistné podvody páchané na zdravotní pojišťovně. Za oněch dvacet let utrpení by měla vysoudit hezkou hromadu peněz!

Pak bych se na jejím místě obrátil na její zdravotní pojišťovnu. Protože ta její zbytečnou dvacetiletou péči proplácela a muselo ji to stát nemalé peníze. Jež mohla ušetřit, kdyby se lékaři poradili s lékárníky. A tato pojišťovna by s oněmi „lemply“ v bílých pláštích pěkně zatočila!

Pak bych to rozmáznul v médiích. Hezky se jmény všech zdravotníků podílejících se na onom dlouholetém šlendriánu. Jen ať se podusí ve vlastní šťávě!

A klidně bych to hnal až k ombudsmanovi či před mezinárodní soudní instance.
Kdybych tedy byl onou nebohou „paní Novákovou“. Kterou naštěstí nejsem. A ona dozajista také ne. Kdo ví, kdo se za onou paní Novákovou skrývá. Dozajista jen zdatný kšeftař.

Pochybná existence, která zjevně spoléhá jen na jediné. Že jsou mezi námi tací, kdo skutečně trpí a nevidí perspektivu, naději na zlepšení. Kdo trpí tak, že pro alespoň špetku naděje udělají cokoliv. Třeba i „vypláznou“ nemalé peníze. Protože naděje umírá poslední.

Koupí si cosi, co je vlastně jen špetkou vápníku, hořčíku a ještě kdo ví čeho. Koupí si „předražené jídlo“. Nic víc. A budou věřit. Ovšem ne vždy víra uzdravuje.

A tak se nakonec vyléčí leda tak z jediného. Ze své naivity.

Říká se, že dobrá rada je drahá. A někdy tomu tak i bývá. Ovšem rada, již vám podobné nabídky dávají, je navzdory své drahotě nedobrá. Nevycucne z vás trápení, nýbrž jen peníze. Což neudělá dobře vám. Ale cizí kapse. A to notně, neboť třeba ve Francii je, nakolik jsem alespoň viděl internetovou nabídku, šedesátikusové balení nabízeno za cenu poloviční ve srovnání s touto „nízkou“ speciální cenou zde inzerovanou.

A proto notoricky známými Fučíkovými slovy řečeno: „Lidé, bděte.“ Nebuďte „hovězí“. Nebo voli, chcete-li.