Co všechno lze chytit v mlází

Ohlédneme-li se dnes za časy minulými, nelze než s politováním konstatovat, že lidstvo nevstoupí dvakráte do jedné a téže řeky, jak děl svého času klasik světové filosofie.

Neboli že vše plyne, tedy panta rhei, a vše se mění. A mění se pochopitelně vesměs směrem k horšímu. O tempora, o mores!

Takový člověk dávno minulých věků v mlází ulovil prakticky cokoliv, protože zvěře bylo v našich luzích a hájích jako máku. Tedy chci říci, že jí bylo až až, protože vlastně nevím, jestli tehdy bylo máku jako máku nebo bylo máku jako šafránu. Takže řekněme třeba, že bylo zvěře jako máku na opiových plantážích Afghánistánu. A daleko větším problémem než něco chytit bylo nebýt sám čímsi v mlází se nacházejícím uloven. Čili sežrat a pokud možno nebýt sežrán.

S plynoucími lety nám naše mlází prořídla, alespoň tedy co se forem života tam se zdržujících týká. Až po dnešek, kdy člověka sežerou v křoví maximálně komáři a jim podobní příbuzní z hmyzí říše.  Ještě za mého dětství se dali v houštinách překvapit kupříkladu zajíci, srny, veverky, zmije, užovky a tu a tam třeba i nějaký ten hlodavec, četní zástupci ptactva a kdejaká jiná havěť.

Zatímco dnes jsme dosáhli stavu bezmála ideálního, co se ohrožení ze strany fauny týká. Nic nás v mlází neatakuje, nic nás výrazněji neohrozí, nic nesežere. A my tam rovněž nic neulovíme, což je ale jedno, protože člověk stejně v běhu let zpohodlněl a daleko raději si koupí špekáček s příchutí masa v supermarketu, než aby se honil a pekl s nějakým ušákem křovinným.

Ovšem i dnes můžeme v mlází něco chytit, respektive si odtud něco přinést. V lepším případě houby, maliny, ostružiny či borůvky, v horším pak něco negativně aromatického na podrážce, pupínky až otoky po pobodání hmyzem či přisáté klíště. A v nejhorším ještě něco jiného, co se dá daleko snadněji chytit, než se toho následně zbavit, případně než se s tímto doživotně smířit.

Ano, mám na mysli neduhy provázející takové mlází v období osychajících mezí, kde lid obecný v dřívějších dobách stejně jako nejednou i dnes hledá způsob vyřešení svých mladických hormonálních potřeb.

Aniž se tak človíček naděje, přinese si z krátkodobého skotačení v mlází kupříkladu syfilis, kapavku, chlamydie, genitální opar, v krajním případě pak dokonce i HIV. Nepotěšující to úlovky, kterým by nejraději na místě opět daroval svobodu, šlo-li by to. Úlovky vyskytující se nejběžněji v mlází poblíž cest vedoucích k západní části státních hranic, ovšem podle zveřejňovaných statistických údajů stále častěji chycené i v mlází vnitrozemském od tzv. osob blízkých, které sice člověka mohou zachránit před pokutou v případě dopravních prohřešků, které však konkrétně v tomto ohledu činívají člověku i medvědí službu.

Kapavka

O takové kapavce jsme si za studijních let prozpěvovali na melodii písně „když se ten tálinskej rybník nahání“ odrhovačku „co mi to vytéká z močové roury / chytil jsem kapavku od ňáký coury / vytéká, vykapuje / trenýrky impregnuje“. Ovšem v reálu člověku do zpěvu nebývá.

Jedná se totiž o hnisavý zánět močových cest, pohlavního ústrojí, někdy pak i konečníku a očních spojivek, spojený s pálivým až řezavým pocitem při močení, častější potřebou a u žen s možností krvácení, projevující se obvykle od druhého až čtrnáctého dne po infikování se, i když někdy může trvat inkubační doba i několik měsíců. Přičemž ženy mívají tu (ne)výhodu, že až v polovině případů nebývají tyto příznaky pozorovatelné, respektive jsou toliko těžko rozpoznatelné. A tady legrace končívá, neboť se jedná o ochoření, jež může v případě pozdní nebo dokonce žádné léčby v konečném důsledku vést až k neplodnosti a uvěznění, neboť léčba je ze zákona povinná. Prvními postiženými bývají vylučovací a pohlavní orgány, močová trubice, děložní hrdlo, konečník, ústní část hltanu a oční spojivky, následně však může dojít k rozšíření i do dalších oblastí. Kapavka je v současnosti léčitelnou, v případě, že se ji člověku podaří získat, však přesto není vcelku o co stát, neboť se i po vyléčení musí provádět následné testy za účelem potvrzení skutečného potlačení infekce. A pacient by měl rovněž doporučit návštěvu lékaře všem svým sexuálním partnerům, u nichž infekce přichází v úvahu, čímž má vcelku jistotu, že dost možná ztratí pěkných pár kamarádů.

Syfilis

Syfilis je onemocněním potenciálně smrtelným, čili legrácky stranou, slyšíme-li ve zpravodajství, že je u nás tato choroba opět na vzestupu. Po nakažení čekají člověka neléčeného tři fáze této nemoci. V první fázi se na genitáliích vytvoří tvrdý nebolestivý červený vřed, půl až dva centimetry velký, jenž nejeden z nakažených tak ochotně ignoruje, neboť se tento během několika týdnů zase ztratí; tedy ignoruje ho do chvíle, kdy se tento, jsa po třech čtvrtletích neléčení doprovázen vypadáváním vlasů, horečkami a nechutenstvím rozšíří po celém těle, což je etapou druhou, v níž je jedinec nejnakažlivějším. V druhé etapě se tak člověk tu více a tu méně halí do vyrážky tvořené bělavými stroupky za doprovodu zduření mízních uzlin, kteréžto projevy průběžně mizí a znovu se objevují. A nezačne-li se ani nyní s léčbou, dochází (a to i teprve po dlouhé řadě let) k fázi třetí, v níž jsou infekcí ohroženy i životně důležité orgány typu srdce a mozek, což může vést až ke smrti v důsledku demence, rozpadu kožní tkáně, cévního a nervového systému a poškození kloubů. Vzhledem k tomu, že se jedná o infekci bakteriální, je tato léčitelná penicilinem či jinými antibiotiky, přičemž je léčba, v tomto případě ústavní, stejně jako v případě kapavky povinná ze zákona.

Chlamydiová infekce

Chlamydie, tento  v Evropě nejrozšířenější z druhů genitálních infekcí, jsou šikulky, které se mimo pohlavní způsob dokáží stěhovat z člověka na člověka i ve formě kapénkové infekce. Hodní jsou tito prvoci v tom, že v některých případech jak přišli, tak i sami odejdou, zlí naopak v tom, že člověk leckdy nepozná, že je infikován, a má tak bezpříznakově zaděláno i na pěkné trable. Po prvním příznaku, jímž bývá bolestivý vřed na genitálu, následovaný horečkou a zduřením mízních uzlin, se u mužů chlamydie zabydlují v močové trubici, u žen pak na děložním čípku, a neléčeny si nedají pokoj, dokud při svém tažení vpřed za rozsáhlých zánětů pohlavních orgánů neslepí vaječníky a nezpůsobí rozpad vaječníků a dělohy. Léčba, pokud k ní tedy u této leckdy těžko postřehnutelné ke smrti nevedoucí choroby dojde, je běžně ambulantní po dobu jednoho až dvou týdnů, pokud tedy nedojde k recidivě.

Virus HIV

Obdobně jako v případě chlamydií je ke člověku „milosrdným“ i virus HIV, jenžto se klidně zabydlí ve svém oblíbeném druhu bílých krvinek (T lymfocity) a tyto likviduje, aniž by člověk jeho podvratnou činnost zaregistroval. A to až do chvíle, kdy je touto činností narušena přirozená imunita jedince, vedoucí ke snadnějšímu napadení organismu ze strany jiných mikroorganismů. Tohoto bezpříznakového období pak vir využívá mimo jiné i k dalšímu šíření za pomoci svého promiskuitního nositele, který má řádově deset až patnáct let času, než se u něho rozvine choroba AIDS; zde pak záleží na úrovni léčby, zdravotní kondici a životních podmínkách infikovaného, případně i na reinfekci, zda a kdy k tomuto dojde.

Genitální opar

Genitální opar je podobnou nevyléčitelnou „lahůdkou“ virového původu jako opar kupříkladu rtů. Je rozhodně příjemné, vyhne-li se mu člověk, protože nevyhne-li se, nezbývá, než se s jeho opakujícími se puchýřkovitými příznaky smířit. Vyvolat jej může cokoliv, kupříkladu fyzická či psychická zátěž, lecčím splašené hormony, těhotenství, horečnatá onemocnění, stravovací návyky a nejednou i prosté podráždění pokožky či nevhodné oblečení.

Stejně jako v případě nezvykle přítulného divoce žijícího tvora, jenž by mohl být nositelem vztekliny, je tedy třeba mít se na pozoru i před nezvykle přítulnými jedinci z říše lidské. Ovšem ani to zdaleka nestačí ke stoprocentnímu vyloučení nechtěného suvenýru. Jediným způsobem, jak se domů vrátit bez takovéhoto úlovku, může být mimo zdrženlivosti a dobré volby jedině včasné obstarání a použití gumového zboží. Čímž pochopitelně nemám na mysli vzít si na sebe holínky či spoléhat na pomoc od v mlází nedbalým řidičem odhozené pneumatiky či jiných odpadků gumu obsahujících. Na mysli mám prostředky, o nichž jsem už referoval dříve ve článku Štěstí přeje připraveným.

Nadchází nám zima, období to hrátkám v mlází nepřející. Ovšem žádná zima netrvá věčně. Jakmile se zjara opět oteplí, vyrazí nejeden z nás znovu na vyhřáté paloučky a v mlází se mu mimo potěšení může dostat i některého z výše zmíněných „potěšení“. Obětujme tedy pár korun a věnujme se zatím v teple svých příbytků usilovnému nebo alespoň příležitostnému tréninku s našimi latexovými pomocníčky. Co se tu naučíme, v mlází jako když najdeme.