U jasnovidky

Pan Radana zavítal k jasnovidce. Ne že by na nějaké věštění dal, ale nějak se u ní prostě nachomýtl a nyní, aniž věděl pořádně proč, seděl právě naproti ní a poslouchal její moudra či „moudra“. A čím déle ji poslouchal, tím více byl udiven. Protože některá z jejích mouder byla až překvapivě pravdivá.

„Vidím, že na tom právě nejste finančně růžově. Ba právě v tuto chvíli je to s vašimi financemi více než ubohé.“ Pana Radanu zamrazilo v zádech. Byla to pravda pravdoucí, jenže z jeho zjevu to rozpoznat nemohla.

Nemohl jí po tomto zjištění více nevěřit.

„A vidím, že vás čeká již záhy notně spletitá cesta. Vidím, že vás čeká neradostná budoucnost a že již zanedlouho zažijete notně neradostné chvíle.“
Pan Radana se přímo roztřásl. Nevěděl totiž, čeho že by se měl obávat. Ovšem naděje umírá poslední a proto se rozhodl k zoufalé námitce.
„Nevěřím vám. Dokažte mi to.“

A jasnovidka mu to dokázala. Přesvědčila ho, že má pravdu a že se nemýlí.

„Koupila jsem si totiž nové brýle na www.jaoptik.cz. Stačilo postupovat, jak se má, tedy zvolit si z pěti materiálů a tří povrchových úprav, zvolit možnost tmavých nebo samozabarvovacích skel v různých odstínech a barvách, domácích či japonských od Nikonu, nechat si je zaslat na vyzkoušení, odevzdat ty pravé s „Návratovým listem“ a nechat si do nich zabrousit skla anové brýle si nechat doručit, včetně pouzdra a čisticí sady zdarma s dopravným zdarma jakbysmet, a teď vidím více než leckdo jiný. Že nemáte peníze vím proto, že jsem viděla, kterak vás vyhazují z hospody naproti. Odtud vyhazují jen opilce a lidi bez peněz a protože opilý nejste… 

O vaší nadcházející spletité cestě vím proto, že vidím z okna až na hlavní ulici a ta je právě rozkopaná a vy budete muset kličkovat spletitými postranními uličkami. Neradostnou budoucnost jsem vypozorovala z toho, jaké posunky vám za zády dělal váš šéf, když jste opouštěl své pracoviště, jež je odtud rovněž na dohled. A ty neradostné chvíle? Znám se dobře s vaší manželkou a vím, že jste ji měl dnes doprovodit právě touhle dobou do salonu krásy a zřejmě jste na to zapomněl. A jak tak koukám z okna, šine si to právě sem a je notně namíchnutá.“

Pan Radana se zhrozil. Jenže bylo už pozdě, nedalo se více již nic dělat. Zlý osud se naplnil.