Stres

Až když se člověk dostane do stresové situace, pozná, jak se jeho tělo zachová. Já osobně většinou vezmu špatnou zprávu, věc na vědomí a začínám uvažovat racionálně, až když mám čas o tom přemýšlet, brečím.

Mám kamarádku, která je v tíživých situacích doslova paralyzována. To znamená, že není schopná slova, natož nějakého pohybu a další reakce. Toto zjištění mě donutilo zamyslet se nad tím, co vše dokáže lidské tělo, především psychika, zvládnout.

Dají se takové situace natrénovat? Myslím si, že ne. Protože každý z nás se dostává do jiné situace a také je v jiném psychickém rozpoložení. Ony se špatné zprávy přijímají zcela jinak, když je člověk zdravý, netrápí ho dlouhodobě bolesti, nemoci a jinak, když je člověk naprosto „na hromadě“. To ho dokáže rozplakat i roztržená igelitka s nákupem.

Pokusím se popsat mé pocity. Dostane-li se ke mně špatná zpráva, ať už o zdravotním stavu mém, mých blízkých nebo o životní situaci, přijímám ji téměř s klidem. Tedy to by se mohlo zdát pozorovateli. Naopak v tu chvíli se ve mně odehrává tolik pocitů, perou se mezi sebou, žaludek mi začne dělat kotrmelce, mám husí kůži po celém těle a můj mozek vypíná. Proto kolikrát nedokážu pobrat více informací najednou. To má za následek to, že si musím pak vše nechat znovu vysvětlit.

Člověk se pak hroutí, jenom brečí a říká si, proč se to stalo zrovna mně, copak už nebudu mít nikdy pokoj? 

V tuto dobu je nejdůležitější mít oporu v rodině, kamarádech, aby člověk věděl, že v tom není sám, že je tu někdo, kdo mu pomůže. To je nesmírně důležité. Postupem času, se začne člověk ze šoku probírat a nevidí vše tak černě. Začne uvažovat více racionálně a vidí na špatné situaci i to dobré. Například, vždyť jsem mohl dopadnout hůř, vždyť já mám ještě štěstí v neštěstí…

Po tomto je důležité vidět světlo v tmavém tunelu, najít řešení, cestu, jak postupovat dál. Nezůstávat v tom „srabu“, ale začít v rámci možností zase žít. Nezavírat se před světem, i když zvědavé sousedky nejsou také to pravé ořechové. 

Člověk by se měl v těžkých chvílích obklopit jen lidmi, kterým opravdu věří a myslí to s ním jen dobře. V tuto chvíli nemá prostor pro to, aby pomáhal ještě nikomu dalšímu, proto by to měli kamarádi i rodina vzít na vědomí a nechodit si k němu ještě vyplakat se svými problémy. Teď je na čase podržet a vlít zase život do žil.

Postupem času s velkou dávkou trpělivosti se zase vše vrátí téměř do normálu a člověk zase bude mít radost ze života…