Podvodníci

Tak se opět jednou vynořila otázka lékařů účtujících si i za výkony, které tito ve skutečnosti nikdy neprovedli. Nyní s ní na veřejnost přišel místopředseda Sněmovny Petr Gazdík. A pochopitelně přišel i s řešením, podle něho jediným možným.

Lidé prý musí dostávat každý rok výpisy o čerpání zdravotní péče do ruky a porovnat si tyto se skutečností, již znají jen příslušní lékaři a oni sami. Protože současná zákonná možnost pacientů požádat svou pojišťovnu o své výkazy je prý nedostatečná.

A tak jmenovaný politik připravuje návrh zákona, v němž je vcelku pochopitelně podporován i dalšími politiky, kupříkladu ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem či šéfem sněmovního zdravotního výboru Rostislavem Vyzulou. A je nasnadě, že ani šizené zdravotní pojišťovny nejsou proti. Právě naopak. Protože kdyby doktoři věděli, že všichni jejich pacienti vědí, měli by důvod se podvodů obávat.

A aby to nebylo tak drahé, měli by prý mít našinci po v prvním roce poštou doručovaných papírových výpisech pro všechny právo kdykoliv nahlížet na webové stránky pojišťovny a dostávat se tak ke svým účtům; přičemž by ti, kdo internetem nevládnou, i nadále měli právo na roční výpisy v papírové podobě.

Vlastně to není vůbec špatný nápad. Protože se tak vyjasní nejen nevinné administrativní chyby, kdy se jeden zmýlí (i lékař je jenom člověk a mýlit se je lidské), ale i nemalé podvody úmyslné, jež mohou vést i k vypovězení smlouvy s daným lékařem a trestnímu stíhání.

Jenže ačkoliv to není nápad špatný, dokonalým řešením není. Tušíte jistě proč.

Třeba proto, že ne každý se nějakým výpisem vůbec hodlá zabývat. Protože porovnávat si to registrované se skutečným stavem věcí, ztrácet tímto čas, když z toho člověk nebude vůbec nic mít? Ani korunu na zdravotním pojištění neušetří, sotva se mu dostane aspoň formálního poděkování od pojišťovny.

Nebo proto, že si to ne každý bude chtít se svým doktorem rozházet. Vždyť nejeden z nás má třeba i dost nepříjemnou zkušenost, co to vůbec obnáší najít lékaře, u kterého by se mohl zaregistrovat; poptávka leckde převyšuje nabídku.

A neopomíjejme ani to (a úmyslně používám nehezké slovo) nejhnusnější. Pojišťovny mají u leckoho (mne nevyjímaje) svůj vroubek, ne-li přímo vrub, a doktoři na tom jsou dozajista nejinak. Protože práce s lidmi není vždy procházkou růžovým sadem a oblohou bez mráčku. A tak se takovéto výpisy jakéhokoliv druhu mohou stát i zbraní. Jedni se nad nimi mohou tetelit blažeností, jak jejich doktor tu skoupou a otravnou pojišťovnu neoprávněně pumpnul, druzí mohou „potopit“ svého ošetřujícího.

Protože kdo dokáže, zda mi lékař při posledním vyšetření opravdu změřil tlak krve, zda mi v ordinaci opravdu podal to, co mi podal,…? Kdo vůbec dokáže, byl-li jsem v ordinaci toho dne nebo ne? Nikdo. Tvrzení proti tvrzení. Tvrzení, za která mohou „padat hlavy“.

Jenže zmiňované „výpisy“ dost možná opravdu dostanou zelenou. Za „optimálních podmínek“. Protože… Protože se na jejich zavedení zaručeně dá získat nějaká ta „malá domů“ do kapsy „těch pravých“. Vzpomeňme třeba na IZIP…