Nález

Doktor se nevěřícně díval na rentgenový snímek hlavy pacienta. Lebka tu vypadala vcelku normálně, jenže prostřed této se vyskytovalo cosi, co vzbudilo lékařovu pozornost.

Přímo uprostřed lebeční dutiny se nacházel drobný kulovitý útvar. Byl docela malý a nejeden z doktorů by ho snad i přehlédl; náš specialista však nikoliv.

„To není samo sebou,“ říkal si v duchu, „tohle je divné.“ Napadlo ho to, co ho napadlo. Podezření. Co kdyby to byl nádor? Bylo-li by tomu tak, byl jeho pacient, jemuž tento snímek patřil, doslova nešťastník. Protože kdyby byl takový nádor někde na povrchu, dalo by se to snad operovat a prognóza by nebyla fatální. Jenže když je takový novotvar přímo uprostřed lebky…

„Netrpíte bolestmi hlavy?“ obrátil se k pacientovi, jenž tu doposud mlčky seděl a jen nepřítomně hleděl před sebe.
„Co? Eeeeee… Ne.“
„A netočí se vám někdy hlava? Nemáte závratě?“
„Eeeeee… Co?“
„Závratě. Jestli nemáte závratě.“
„Eeeee…. Ne.“
„A nějaké jiné problémy? Třeba se sluchem, se zrakem,… Nebo nějaké problémy s koordinací pohybů…“
„Eeeeee… To… Eeee… Ne. Co že bych měl mít?“
„Prostě nějaké nezvyklé projevy. Něco nenormálního, neobvyklého…“
„Eeeeeeee… Ne.“
Doktor byl zmaten. Jistě, pacient mohl být v počátečním stádiu choroby, jež se ještě neprojevilo, ale stejně…
„A víte, jaký je dnes den?“
„Eeeee… Ne.“
„A víte, kolik je vám let?“
„Eeeee… Ne.“
„A víte, jak je jmenujete?“
„Pepa. Totiž… Že by Josef? Ne… Přece jenom Pepa.“
„A víte, kde bydlíte?“
„Eeee… Tam… Takhle doprava od… No a pak nahoru a tamtudy rovně a… Ne, radši kolem toho… no, toho…“
Tak přece jenom nějaký problém. Zjevný problém. Takovéhle výpadky paměti!

Doktor se znovu zahleděl na rentgenový snímek, na onen kulovitý novotvar uprostřed hlavy. Dlouho, předlouho na tento více než soustředěně hleděl. A pak dostal nápad.
„A kam jste chodil do školy?“

A po vyřčené pacientově odpovědi bylo vše jasné. Nebylo čeho se obávat. Pacient byl zdráv.

Onen drobný kulovitý útvar v nitru lebky byl dozajista mozek.