Bibione Itálie

Zapadlá vesnice se rozdělila na dva tábory. Na tábor mužský a ženský.

První se shromáždil kolem dědy Radany, jenž jako jediný ze všech místních dědků před nedávnem opustil dědinu a vydal se dále než za humna, druhý kolem jeho manželky, jež měla stejnou zkušenost jako jediná ze zdejších seniorek. Děda Radana vyprávěl vděčným posluchačům o tom, co viděl a zažil, jeho drahá polovička svým posluchačkám jakbysmet.

Místní důchodci tak zvěděli hrozné věci. Že se v onom kraji, tedy v italském Bibione, provozují adrenalinové sporty, při kterých krev tuhne v žilách a svěrače naopak nejednou povolují. Že se tam létá letadlem, do kterého se z důvodu bezpečnosti nedá propašovat ani jediný litřík domácí slivovice, že se tam na pláži, tedy na něčem jako plácek u místního rybníka, ovšem daleko větším, hraje plážový volejbal, ze kterého i mladší ročníky nejednou řádně bolí celé tělo, že se tam hraje i tenis a že se tam nejí vepřo-knedlo-zelo a utopenci, ale jakési blíže nespecifikované all inclusive, pokud se tedy člověk nespokojí toliko s polopenzí či snídaní nebo dokonce dobrovolně neoželí stravu veškerou. 

Když se pak pan Radana rozohnil, počal vyprávět dokonce o tom, že tam lidi někdy i roztáhnou a pak je nechají unášet pod oblaky větrem, kteréžto proceduře se říká paragliding, že viděl lidi padat do vody z windsurfingu i vláčet za lodí při vodním lyžování, což je rovněž aktivita ne právě neriziková.

Paní Radanová zase strašila tím, že se tam pořádaly večerní kulturní akce, což místním drbnám připadalo krajně nevhodné, protože večer se přece má normální člověk namazat opodeldokem a zalézt do peřin. Vyprávěla i o procházkách po tamní osmikilometrové pláži, což děsilo zejména méně pohyblivé drbny, jež si toto vyložily jako povinnost a jimž bylo nejednou zatěžko ujít i těch pár metrů do konzumu v rodné obci. Vyprávěla o pěších výletech do akvaparku i o výletech do Benátek, Lignanu, Verony či dalších vzdálenějších měst, u nichž ale nad mapou „opomenula“ dodat, že tyto výlety již nejsou pěší.

Radanovi vyprávěli a vyprávěli. Své zkušenosti pak patřičně přibarvovali, a to zejména černou barvou. 
Pochopitelně.

Protože chtěli své sousedy vylekat, poděsit, znechutit, odradit. Protože kdyby v rodné vísce roztrousili namísto demagogie pravdu, chtěli by na zájezdy do Bibione všichni. A Radanovi byli nepřejícími. Chtěli mít tento svůj italský ráj jenom a pouze pro sebe.