Hypochondrická

Strach z nemocí byl již od útlého věku jejím prokletím.

Zatímco se spolužáci třásli strachem před blížícím se zkoušením, zatímco se někteří lidé v jejím okolí báli, že přijdou o práci, zatímco jiní se naopak třásli hrůzou při představě, že by jim Úřad práce mohl nějaké pracovní zařazení nalézt, zatímco se někdo bál tmy a jiný třeba pro změnu záře reflektorů, ona se bála jenom jediného. Bála se toho, že něco chytí.

Jeden ze sousedů dostal kupříkladu žloutenku. Říkalo se, že k tomu došlo tak, že se v tramvaji držel kýmsi infikovaného madla a posléze pojedl čehosi, aniž si umyl ruce. A ona se posléze po léta odmítala ve veřejné hromadné dopravě držet, a to i za cenu, že si natluče, zabrzdí-li dopravní prostředek prudce v neočekávaném okamžiku.

Slyšela, že sousedka dostala salmonelózu z majonézového salátu a už nikdy nevzala do úst ani lžičku bramborového salátu, bez ohledu na vánoční čas nebo akční cenu tohoto produktu v supermarketu.

Dítko odvedle oteklo po pobodání včelami a muselo vyhledat pohotovost a ona začala s důslednou ochranou před hmyzem a doma chemicky kolila sebemenšího broučka i za cenu toho, že se sama přiotráví chemikáliemi hubícími hmyz.

A tak dále a tak podobně.

Jenže ona nejen čekala na cizí neštěstí, aby se tímto inspirovala. Preventivně i sama vyhledávala lékaře a zjišťovala nové a nové potenciální hrozby, aby jim čelila raději v předstihu. Obcovala s praktickým lékařem, se specialistou na tropické nemoci, s alergologem, kardiologem, neurologem, onkologem, gastroenterologem, vyzvídala na venerologovi i patologovi, čerpala moudra od otorinolaryngologa, stomatologa a endokrinologa, ba i ke gerontologovi se nakrátko vetřela. Vše s jediným cílem: zjistit, co vše může dostat a jak se tomuto bránit.
Z nejednoho lékařského oboru načerpala dokonce více vědomostí než měl diplomovaný odborník, ale pořád jí to bylo málo. Pořád byla skálopevně přesvědčena, že je v její těsné blízkosti nějaká dosud nepoznaná choroba, jež si na ni brousí zuby.

Podřídila celý svůj život jenom jedinému – aby nic nedostala.

Pouze jednou jedinkrát pak tomu bylo jinak. Jen jednou jedinkrát platil pravý opak. A to když se vrátila z jisté letní dovolené. Tehdy jako tradičně oběhala všechny své lékaře, nechala se důkladně vyšetřit, zda v daleké cizině něco nechytila, avšak ani ubezpečiv se, že opravdu nic nedostala, nenabyla klidu na duši. Ten se dostavil teprve později, paradoxně až v situaci opačné

Poprvé v životě byla šťastná nikoliv proto, že něco nedostala, ale naopak proto, že to dostala.

Kniha Pro srandu (vám a) králíkům z pera Viktor Pondělíka a tužky Pavly Soukupové, obsahující více než tři desítky podobně laděných ilustrovaných povídek, vyšla nákladem, jenž je rovněž spíše pro srandu králíkům, nejspíše pro potěchu blízkých a šuplíku. Byl-li by však zájem, je k mání i vám. Na dobírku za pouhý jeden „obrázek Karla IV. z dílny České národní banky“ plus poštovné na knihihi@seznam.cz.