Rhodos Řecko

Tak konečně pan Radana zprovoznil svého trabanta a mohl se vydat po hrbolatých cestách nižší třídy vstříc své dovolené.

Jel rychlostí větru, totiž spíše lehounkého vánku, a v duchu si představoval, kterak se vznáší vysoko nad zemí v éroplánu.

Konečně dorazil na místo, kde měl zamluvenou „střechu nad hlavou“. Tedy místečko, na němž by rozbil svůj neveliký stan. Místo však bylo již kýmsi obsazeno,… Tedy jen do chvíle, než správci nenápadně strčil do kapsy nějaké to všimné, díky němuž se rázem místečko našlo.

Postavil svůj stan, jenž se ze všech sil snažil v duchu vidět jako luxusní hotel, a zamířil na pláž. Tedy na již dlouho nepokosenou louku plnou kopřiv, bodláčí, střepů a rezavých konzerv, již si se zavřenýma očima v duchu přetvořil na jemný píseček exotické pláže.

Vstoupil do kalné vody a snil o tom, že je v moři. Samozřejmě ne dlouho, protože jej navzdory jeho snění po chvíli vyhnal z této kapaliny se linoucí zápach, první to varování, že si odtud spíše než příjemnou vzpomínku odnese vyrážku.

Pak nad ohýnkem uklohnil v ešusu polévku z pytlíku. Gulášovka se v jeho představách změnila v lukulské hody, kámen, na němž se usadil, v křesílko v restauraci vyšší kategorie.

Snil o tom, jak je obletován vnadnými kráskami, byť jej obletovali toliko komáři.
A připadal si jako v ráji, byť se rekreanti, namačkaní zde jako sardinky, přeli, hádali, uráželi a jinak si znepříjemňovali nepříjemné příjemné chvíle oddychu.
Pan Radana snil o tom, že je na krásnějším místě, než právě je.

A naštěstí takto snil jen ve snu. Protože pak se probudil a tato noční můra, jež jej z neznámých důvodů zanesla do našeho „minula“, minula.

Už nemusel podstupovat zmíněné, už nemusel marně snít. Protože jeho sny, jež snil ve snu, se staly realitou. 

Vyrazil na zájezd na Rhodos.