Nedorozumění

Sípající muž seděl v hospodě a nad několikátým pivem donekonečna proklínal místního veterináře. A měl, alespoň jak se zdálo, důvod být rozezlen.

Protože vedle něho stála na barovém pultu klec a v ní se na bidýlku z posledních sil snažil udržet papoušek. Ptákovi v kleci zjevně bylo nedobře, očividně strádal. „Chudák zvíře,“ lamentoval muž chraplavým nastydlým hlasem. „Nebohá němá tvář! Takhle vypadá už několik dní a nelepší se to a nelepší.“ „Ale to by chtělo veterináře,“ nabádali muže ostatní štamgasti. Ovšem tímto svým názorem jenom přilili olej do ohně.

„Však jsem s ním taky u veterináře byl. Přece nejsem blbej.“ Muž se kabonil a zjevně nescházelo mnoho do jeho hněvivého výbuchu. Ostatní hosté nechápali. Když byli u veterináře, mělo by být vše na dobré cestě. Jenže zjevně nebylo.

„Přišel jsem k veterináři a posadil se do čekárny. Lidí tam bylo požehnaně a zvířat snad ještě víc. Jenže to byla samá honorace a když je někdo obyčejný člověk jako já, všichni se na něj vykašlou, všichni jím opovrhují.“

Spolustolovníkům se to nezdálo. Sice osobně zdejšího veterináře neznali, jenže kdyby to byl takový nelida, už dávno by se to po obci rozkřiklo. A veterinář nejen že neměl špatnou pověst, ale byl povětšinou vnímán veřejností pozitivně.

„Byla tam nějaká ženská s kočkou. S takovou tou perskou potvorou, co se umí jen válet na gauči a v životě nechytila jedinou myš. Že prý má nějak smutný výraz. Doktor ji vyšetřoval horem dolem a vůbec nic nenašel. Kdežto já a můj papoušek…“

To se posluchačům zdálo docela podivné.
„Nebo ten chlap se psem. S takovou nafintěnou parodií na psa, co by neuhlídala ani vlastní ocas. A i tomu se veterinář věnoval ze všech sil. A tomuhle mému chudáčkovi…“
Hosté byli ještě udivenější.

„A pak ten chlap s králíkem, rodina s laboratorními myšmi, mladík s potkanem, důchodce s akváriem s rybičkami, dítko se želvou,… Všem se ten doktor věnoval, všem pomohl, poradil. A pak jsem přišel já a… Tohle! To si moje Lórinka nezasloužila.“

Jeden z posluchačů už to nevydržel. „A jak to probíhalo s vámi?“
Nešťastník dopil své pivo a do prázdného půllitru uronil hořkou slzu. „A pak jsem tam přišel já. A sotva jsem stačil zasípat pár slov a už jsem byl z ordinace venku. A jakými slovy mě doktor počastoval! A jak se na mě koukala ta jeho zdravotní sestra! Hanba jim!“

„A to vás vyhodil jenom tak?“
„Ano, jenom tak, bezdůvodně,“ těžce zašeptal nastydlý muž a upřímně se rozplakal. „Stihl jsem jenom vejít do ordinace a polohlasem říct, že mám nějaké problémy s ptákem…“