Štědrý den v pohybu

Dědula se s opovržením rozhlédl po širokém příbuzenstvu, které se v jeho domácnosti sjelo za účelem oslavy vánočních svátků. V jeho zraku nebylo možno nevidět notnou dávku despektu.

Tohle dřív nebývalo. Dřív se na štědrý den chodilo na dlouhé procházky, lidé se kochali zimní krajinou, potkávali přátele a známé a zapřádali s nimi hovor na nevážná témata. Byl to čas pohody, spokojenosti, veselí.

Ovšem kdeže loňské sněhy jsou! 

Díval se po rodině rozvalené u televize a hýkající přežráním, bez ohledu na to, že nikdo z nich neuvidí zlaté prasátko. Všichni tu leželi jako mátohy a vlastně oželeli rádi i další hodování, jen aby se nemuseli pohnout a dojít aspoň těch pár metrů k lednici.

To dědeček byl ze staré školy. K Vánocům patří i pohyb a tradici je třeba dostát, i kdyby se proti němu spiknul celý svět. A celý svět se proti němu nespiknul – právě naopak. Kdo mohl, pomáhal mu, ač osobně nepřítomen.

Děda sešel svižným krokem do sklepa a vynesl odtud své zaprášené lyže. Člověk by mu to tempo, s jakým schody seběhl, mohl závidět. Inu, to se to jednomu navzdory pokročilému věku běhá, když mu v těle obíhá vše od A až po Železo.

Předklonil se, aby si obul a zavázal lyžařské boty. A nejen, že se předklonil – dokonce se následně bez lamentování i narovnal. To víte, když se jeden přikrmuje skvělým prostředkem na klouby… 

Na své zocelené tělo si oblékl zimní bundu. Rovněž bez potíží. To jen zeťák, který se krmí jako nezavřený, se už se svými kily nevejde do oblečení. Kdežto dědoušek, přikrmující se koktejly na hubnutí, ten má tělo jako proutek.

Na hlavu si sice nemusel, ale přece jen natáhl kulicha. Protože i když měl díky speciálnímu přípravu vlasy vcelku dlouhé a husté, nerad by nastydl a musel si kapat do nosu něco, po čem bude volně dýchat, aniž by si podráždil sliznici. 

Na zápraží ještě několikrát potáhl z fajfky, neboť si před chvílí dal jistý prostředek a teď volně dýchal, navíc si pak dopřál i to, co kašel léčí s maximální péčí a tak ani nyní nezachrochtal jako zeť, když ráno vstává a dopřává si první startku.

Rozhlédl se po zasněženém kraji a srdce se mu radostně rozbušilo v předtuše věcí příštích. Bodejť by se mu také nerozbušilo štěstím, když užíval skvělý preparát snižující hladinu cholesterolu v krvi. Vůbec se nemusel tvářit zakysle, jsa nakrmen nenasycenými mastnými kyselinami.

Odrazil se a vyjel, provázen línými pohledy příbuzenstva. Odrážel se hůlkami a jako blesk se řítil k nedalekému lyžařskému středisku. Tam, kde se prohánívá na sjezdovkách četná omladina ze širokého okolí. Dnes tomu nebylo jinak.

Všude davy lidí, hlava na hlavě. Samá mládež, nanejvýš občas někdo nižšího středního věku, kdo dosud nezlenivěl. Vitální stařík nemohl zákonitě uniknout pozornosti ostatních. 
Všichni ho obdivovali, jak je pohyblivý, zdatný, prostě v jaké je formě. Stal se králem sjezdovky. Dokonce jej jakýsi fotograf zvěčnil a následně jeho foto publikoval v lokálním plátku.
Všichni dědečkovi tleskali, všichni ho obdivovali, nikdo z něho nedokázal spustit zrak.
Bohužel.

Protože jen dědoušek věděl, co musí přijít. Věděl v předstihu to, co zjistili záhy i všichni pozorovatelé kolem.
A sice že na něco zapomněl. Úplně zapomněl na to, že včera v podvečer kromě již zmíněných zázračných preparátů měl ještě jeden.

Ten, co večer chutná a ráno pomáhá…