Vztah k pohádkám

Dříve jsem míval pohádky rád. Zejména za dětství, kdy tyto měly děj sice nejednou dramatický, nakonec ale vždy skončily dobře a já si mohl zhluboka oddechnout a spokojeně usnout, věda, že vše se v dobré obrátilo či obrátí.

Že svět je pohádkový a dobro bude odměněno dobrem, zlo zlem, dobrý člověk dojde dobra a zlý skončí nedobře.
Byly krásné, pohádky mého dětství. A škoda, že jejich čas již dávno pominul.

Protože tyto byly vystřídány pohádkami pro větší. Pohádkami, které sice rovněž končily happy endem, ovšem člověk už si nebyl až tak docela jistým, byly-li tyto opravdu takovými a skončily-li nakonec vůbec dobře. Namátkou třeba ty o Sovětském svazu, kde zasadili kukuřici a ta vyrostla veliká, převeliká, že táhne dědek kolchozník, táhne babka kolchoznice, táhnou, táhnou, vytáhnout nemohou, kdy člověk nevěděl, zda tato kukuřice vlastně není jen delíriem a kolchozník s kolchoznicí namísto ní nevytáhli jen několik butylek vodky. Nebo ty o tom, jak země získala v tom kterém soudruhovi dobrého a moudrého vladaře, nebo o tom, jak slepička snesla namísto zlatého dvě bílá vejce a tím o sto procent překročila plán.
Pak přicházely pohádky o velké lásce, které již se dobrého konce dočkávaly málokdy, pohádky o nových poměrech, kdy lid konečně svobodně vydechne a bude vpravdě odměňován podle svých zásluh, jež skončily… víte jak.

A pohádky poslouchám vlastně dodnes. Poslouchám je, kdykoliv zapnu televizi nebo brouzdám internetovým zpravodajstvím. Poslouchám je na každém kroku, nejčastěji pak v obdobích předvolebních, kdy udatní rytíři tasí zbroj, aby se lidu poddanému žilo lépe, aby nám poté vyprávěli pohádky jiné, a sice ty, že udělali to nejlepší a máme jásat. Případně že zlí čarodějové dosud kují pikle, ale bude s nimi záhy náležitě zatočeno, a to právě tím kterým chrabrým kandidátem.

Už jsem velký, ale pohádky mne provázejí dál a dál. Dnes už ovšem jen ty zmíněné neveselé. Ty pohádky, které na rozdíl od těch z dětství nemám ani trochu rád.
Jen dvě pohádky v poslední době postrádám. První je ta Obušku z pytle ven, druhá o tom, Kterak chudák ke štěstí přišel. Avšak bojím se, že se jich asi jen tak nedočkám.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.