6. červenec

Jistě vám nemusím připomínat toto významné datum, že? Nebo musím?  Troufám si říci, že nemáte-li právě po ruce kalendář a toto datum se právě kvapem neblíží, nevíte nebo aspoň musíte zalovit hluboko v paměti. 

A přitom jste se to přece učili ve škole! Přece je to jeden z našich vlastně vcelku nemnoha státních svátků, na které nám tatíček stát dokonce dopřál volný den! A to už je co říci.

Je to přece den, kdy nám upálili Jana Husa. Taková významná událost!

Nebo ne?
Nevím jak u vás, ale u mne tento svátek vzbuzuje dosti rozpaky. Jsem na vážkách, proč právě tento svátek byl červeně vyznačen v našich kalendářích, proč právě tento se má slavit. Nic proti Janu Husovi, nic proti slavení, jenže právě tento zlotřilý skutek církevních tmářů je počinem, u něhož vážně nevím, proč by měl být naším národem slaven. Zatímco tolik jiných, významem minimálně srovnatelných událostí, je zmiňováno v nejlepším případě jen tak na okraj.

Možná bych pochopil oslavu tohoto v religiózně zaměřených zemích, jež ctí své svaté muže. Takovou zemí ovšem nejsme. Možná bych toto pochopil v zemi pyromanů, kteří by si tak radostně a přeochotně připomínali kdejaký ohníček. Možná bych očekával podobný svátek i v zemích ideologicky znesvářených s Husovou věroukou, kde by se mohli radovat, že církev vlastní rukou zprovodila ze světa jednoho ze svých a tak si vlastně sama uškodila na pověsti. Ale ani takovou nejsme.

Tak proč je vlastně tento den oslavování hodný? Tápu. Nevím.

Prtotože byl vyloučen z vlastně nejmocnějšího společenství své doby? Proč se však v takovém případě neslaví i den vyloučených třeba z KSČ? Že chtěl toto reformovat? Proč se pak neslaví den třeba Alexandra Dubčeka a jemu podobných? Protože se k jeho odkazu hlásili husité? A copak není dodnes nejednotný názor na to, byli-li husité sami udatnými bojovníky proti bezpráví nebo obyčejnou vzbouřenou lůzou a bandou kriminálníků své doby? Že by měl být slaven za to, že byl proti křižáckým výpravám? A proč zrovna námi, jejichž vojáci se podílejí po boku cizích států na křížovém tažení v asijských krajích? Že byl proti odpustkům? A což my nejsme naopak zemí, kde se díky odpustkům zvaným třeba vyrovnání nebo kauce dostane na svobodu nejeden zlotřilec, který by měl shnít ve vězení zaživa? Že mu bylo zakázáno kázat veřejně svou pravdu? Kolik takových máme v našich řadách i v našich dějinách a neštěkne po nich ani pes! Že byl vylákán s „bezpečnostní zárukou“ do ciziny a tam vydán napospas zvůli? Proč tedy nemá státní svátek i ona skupina našich politiků, kteří byli podobně po srpnu 1968 v Moskvě vystaveni čemusi velice podobnému, jen bez upálení?

A tak mne napadá jediné rozumné zdůvodnění tohoto svátku. Jako oslavy lidí, kteří si stojí za svou pravdou, byť by měli být třeba i upáleni. Ovšem daleko raději bych jednoho dne slavil paličský svátek jiný. Opačný. Kdy u nás na hranici namísto takových stane někdo z těch, kdo nám z politického Olympu naopak bez uzardění lžou do očí. A neodvolají a neodvolají.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.