Já a USA

Snad je na vině to semínko, jež mi v hlavě zasadili a po dvě desetiletí života pěstili naši vládnoucí soudruzi, snad jsou na vině světovládné ambice této velmoci samotné. A nejspíše je na vině obojí.

Prostě proti „Americe“, tedy konkrétně Spojeným státům, absolutně nic nemám, ale jaksi to není země pro mě. Nemusím je mít, i když zeptali-li byste se mě na důvod, vydoluji ze své mysli pouze několik podružných maličkostí.

Třeba že je to taková jaksi nabubřelá země, na což mi ale kdokoliv může odpovědět, že třeba mí vcelku oblíbení Němci nejsou jiní. Nebo že tam žijí mně divní lidé, na což mi ale může leckdo říci, že jsou země s lidmi daleko divnějšími, k nimž ale výhrady tohoto typu nemám. Nebo možná i řeknu, že tamní propaganda dokáže mně nepřijatelným způsobem vymývat lidem mozky. Ale což já sám jsem vcelku spokojen nežil v zemi přinejmenším úplně stejně vymývající? Že jsou tam nejednou lidé vcelku neoprávněně pyšní na to, čeho v životě dosáhli, nebo naopak pochybné ze společnosti vydělené existence. Jenže kolik takových je ve všech částech světa, naši zemi nevyjímaje! Nebo že se tato velmoc přinejmenším aktivně vměšuje do cizích věcí, podporuje jí vyhovující konflikty v cizích zemích, v nichž je tak často prolévána i krev nevinných. Jenže když se člověk na tyto konflikty podívá zblízka, zjistí třeba i se zděšením, že v nich jsme tu více a tu méně namočeni i my sami.

Prostě nemám jaksi důvod k tomu, nemít Spojené státy rád. Ani v rovině teoretické, ba ani v rovině praktické. Protože mám i osobní zkušenost. Dvakrát jsem bez problémů dostal nejdelší, desetileté, americké vízum, dvakrát jsem v této zemi byl. A ani jednou mi nebylo sebeméně ublíženo. Ani v New Yorku, ani v San Franciscu, ani v Monterey. Byl jsem tam i v době, kdy svět byl ještě „v pořádku“, byl jsem tam i tehdy, kdy už byla newyorská „dvojčata“ minulostí.

Lidé slušní, spolehliví, jimž není na vztahu ke mně co vytknout. Země, jež mi nespáchala jediné příkoří a jíž bych mohl zazlívat, kdybych ovšem byl skutečný hnidopich, nanejvýš ten jeden zbytečný pohovor na velvyslanectví stran víza. Země, proti níž nic nemám. Jen ji prostě nemusím.

Což ale, jak snad sami uznáte, není právě špatné. Vždyť oč krásnějším by byl náš svět, kdybychom se navzájem přinejhorším „nemuseli“…

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.