Relaxace v kině

Místní počišťovač, metař chcete-li, toho měl právě dost. Oháněl se tu na ulici se svým koštětem a sledovat přitom poočku okolí. Lhostejné okolí. Kolem chodili lidi, on ale nikomu nestál ani za pohled.

A přitom si byl tak vědom své celospolečenské důležitosti. Vždyť nebýt něho, všichni tihle elegáni by si namísto pyšného vykračování co chvíli museli potupně otírat z bot psí a dost možná nejen psí exkrementy, všechny ty namyšlené dámičky by hodně ohrnovaly nosíky u přeplněných popelnic a zahnívajících odpadků vůkol. To jen díky němu si všichni kolem mohli užívat své společenské prestiže. A vděku se jeden nedočká.

A tak pojal touhu vymanit se z této své každodenní ponižující anonymity. Zatoužil odpočinout si ve společnosti, kde si bude aspoň na okamžik a navenek rovný se všemi kolem.
Ano, vyrazí za kulturou. Jenže… do divadla nebo na koncert si netroufal, protože byl přece jen moc obyčejným člověkem a asi by se tam neuměl patřičně chovat. A vlastně ho to ani moc nelákalo, protože na vrcholné umění přece jen moc rozumu nepobral. 

A tak se rozhodl, že si vyrazí do kina. Ano, kino je to pravé.

A jak si předsevzal, tak i učinil.
Koupil si vstupenku, a to na komedii. Protože když už chce do vyššího světa, mělo by ho to aspoň trochu i bavit.
Usedl do sedadla a počal se těšit. Toto nezvyklé prostředí ho uchvátilo. Dokonce měl pocit, že se od té krásy nemůže odlepit. A taky ano. Kdo jenom z jeho předchůdců nalepil na opěradlo tu žvýkačku? Pracně se od ní odtrhnul, sloupl ji a kamsi pohodil.

Vzápětí se ozval jek. Přesně z míst, kam jeho žvýkačka odlétla a kde tato přistála na hlavě jakési paní. Dalo mu hodně práce, tvářit se, jako že on nic, on muzikant.
Naštěstí už se hlediště počalo nořit do tmy a tak unikl nežádoucí pozornosti.

Na plátně se počal odehrávat děj. Lidé kolem se co chvíli váleli smíchy. Tedy zpočátku. Pak počali reagovat odlišně. Snad za to mohl jeho mobilní telefon v kapse, jenž se mu rozezněl nahlas v nejnevhodnější okamžik. Zvedl ho, nabídky operátora ale nestihnul všechny vyslechnout, protože okolí reagovalo notně podrážděně.
Zavěsil a aparát vypnul. Veřejné mínění se počalo uklidňovat. Počalo.

Vtom kdesi začaly pípat digitálky. Kupodivu opět ty jeho. Léta to nezaregistroval a najednou se opět dostal do středu pozornosti, ač takto si to rozhodně nepředstavoval.
Když dohrály, zdánlivě se vše počalo opět v dobré obracet. Teď už se nic nepokazí…

Začal si rozbalovat cucavý bonbon. Kdo by to byl řekl, jak takový kousek obalu dokáže šustit! Veškerá pozornost okolí se místo plátna zaměřila opět na něho. Hanbou by se byl propadl. Ukryl bonbon do kapsy a po chvíli se počal věnovat popcornu. Ten nemá obal, takže co se může stát?

Stalo se. Ach ta nepozornost. V náhlém záchvěvu bránice při filmovém gagu se mu kbelíček rozsypal. Pán na sedadle před ním nebyl nadšen pokrmem za krkem. Ještě že většina neskončila na něm, ale na podlaze.

Klid. Sláva. Jenže ty chutě! Škoda rozsypaného pokrmu. A tak se pomalu, nenápadně předklonil, maje v úmyslu aspoň část tohoto posbírat a zkonzumovat. Jeho předklon asi nikdo nezaznamenal, jenže…

Proč jen si v závodní kantýně přidával tu hrachovou kaši? A proč se tato projevila právě ve chvíli, kdy měla komedie hluché místo a diváci umlkli? Je snad jasné, jaký zvuk se rozlehl ztichlým sálem a jak na tento okolí reagovalo. I uvaděčka si na zdroj úniku plynu posvítila baterkou, i v jejímž mdlém světle bylo vidět, jak strašně zrudnul. 
Sál se smál až do konce filmu, i když komedie zdaleka tak úsměvnou nebyla. Jen ta dáma vzadu po chvíli ovívání se omdlela.

Když se v sále opět rozsvítilo, nikdo nesledoval titulky. Všichni sledovali našeho metaře, jenž se marně snažil prchnout ze svého místa, jako naschvál přesně uprostřed řady.
Dalo mu to hodně práce, ale nakonec unikl na ulici. Na ulici, kde zmizel v šeru.

Jeho návštěva kina ale účel jednoznačně splnila. Prchaje ze sálu se už totiž až neskutečně těšil na to, čím ještě před tímto tak opovrhoval, od čeho si toužil odpočinout. Těšil se na to, až bude zase na ulici a v montérkách, s koštětem. Až zase bude ten obyčejný, nenápadný človíček, který nikomu nestojí ani za pohled.

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.