Po dovolené

Osazenstvo kanceláře se po dovolené opět sešlo na pracovišti v plném počtu a sáhodlouze se debatovalo o tom, co kdo o dovolené zažil. A bylo toho hodně, co vše přítomní za dobu své nepřítomnosti zakusili.

Jeden z nich kupříkladu pobýval u moře, a to v tom nejnevhodnějším okamžiku. A jen náhodou unikl jisté smrti poté, co se na jeho pláž přiřítila vlna tsunami. Prostě hrůza.
Druhý měl s vodou rovněž neblahou zkušenost, tohoto však postihly v cizině klasické záplavy, jaké známe i z našich luhů a hájů.

Třetí se doposud třásl při pomyšlení na to, jak se s ním při zemětřesení třásla země, další byl málem ubit krupobitím, jiného skoro odnesl uragán a dalšího tornádo. A poblíž dalšího dokonce vybuchla sopka a on tak na poslední chvíli vyletěl z domu, aby posléze nemohl odletět letadlem. Protože to víte, láva, prach,…

Jenom pan Radana, poslední ze zaměstnanců této kanceláře, seděl v koutku místnosti mlčky. Naslouchal, ale do hovoru se nezapojil. Neměl totiž, čím by přispěl.
Protože on byl v Řecku. No a znáte to… Slunce, moře a hory, památky, vyhlášená kuchyně a čarokrásné pláže, ostrovy s bujnou a rozmanitou vegetací, příjemné středomořské podnebí, osobitá kultura místních obyvatel, pohodička,…

Prostě nezažil žádnou kalamitu, žádné neštěstí, žádný horor. Přesně podle očekávání. No a kdyby to ostatním v tuto chvíli přiznal, dočkal by se opožděně problémů i on.
Ostatní by mu – šťastlivci – totiž dozajista ze závisti nabančili.