Novoroční

Víte, co se stalo právě před vteřinou? Nevíte? Přece uplynula vteřina. Jupííííííí! To se musí zapít! A víte, co se stalo před minutou, před hodinou? Začala nová minuta, nová hodina. Hurá!

To chce šampaňské. Momentíček, momentíček, ještě chvilku,…, teď. Je právě pětadvacátý prosinec za osm minut pět hodin. Jásejme, veselme se, objímejme se, líbejme, dovádějme tak bujaře, jak jenom to jde. Mějme spolu dobrou vůli, vystřelujme ohňostroje, vyzvánějme zvony na chrámových věžích, připíjejme si a případně třeba i uroňme slzu dojetí. Takový okamžik!

Asi se domníváte, že jsem se zbláznil, že? Upřímně řečeno, kdybych se neznal nebo alespoň sám sobě nedůvěřoval, taky bych si to myslel. Protože proč slavit necelou odpolední hodinu kdesi uprostřed druhé poloviny ničím významného měsíce?

Odpovím však otázkou. A proč slavit půlnoc posledního dne prosincového? V čem se tato liší od okamžiků jiných? Jestliže padal sníh v posledním mžiku roku předchozího, sotva ustane právě v první chvíli roku nového. Jestliže před okamžikem jsme byli chudinou, sotva náhle bohatneme, pokud jsme byli dole, sotva se rázem ocitáme nahoře. Snad jedinou změnou související právě a pouze s tímto okamžikem byla ona již dávno pominulá chvilka, kdy jsme se z Čechoslováků stali Čechy anebo Slováky.

I když vlastně půlnoc oddělující starý rok od toho nově nastupujícího jistý přelom znamená, což mi nezbývá než uznat; jenže ve chvíli, kdy uznám tuto změnu, ztrácím vysvětlení pro to, proč vlastně slavit. Nebo je snad oslaveníhodným, že jsme poslední den v roce byli svěžími a růžolícími, zatímco v první den roku nového jsme nazelenalými a kolektivně zvracejícími více než na přelomu kteréhokoliv jiného okamžiku? Nebo je důvod slavit to, že nám v mžiku zase o něco povyrostly daně a jiné poplatky povinně odevzdávané státu? Nebo slavit, že konečně pominul krizový rok, když všichni už dávno dobře víme, že ten nový má být ještě krizovějším? Nebo kolik našinců, snad vyjma těch, jimž díky nakročení do nového roku bude konečně dopřáno plnoletosti a tudíž domnělého oproštění se od „dětských“ povinností a vytoužené „svobody“, zajásá při představě, že nový rok znamená zase o něco bližší nebo ještě pokročilejší stáří?

Prostě můj vztah k Silvestru a nakračování do roku nového je všelijaký. Neslavím, protože jaksi nevidím důvod slavit.

Čímž vám ale tento svátek nemám v úmyslu odpírat. Klidně si ho užijte. Ale raději tak, abyste i v časných ranních hodinách prvního ledna věděli, kdo jste, kde jste a nejlépe i co se s vámi v uplynulých hodinách dělo.